Výzkumníci z CERGE-EI připravili webovou aplikaci, která během pár vteřin prozradí, kde se nejvíce využívají predátorské a místní žurnály. Čtenář zjistí, jak je na tom daná fakulta, ústav nebo i konkrétní autor. Aplikace je zdarma a mohou ji využít třeba manažeři výzkumu, vědci nebo studenti.
Články, které vědci píší, jen aby získali peníze za publikace. V časopisech se špatnou pověstí, často s mizivým vědeckým přínosem. Publikování v takzvaných predátorských časopisech je fenomén posledních let a predátoři úspěšně loví i v českém akademickém revíru. Upozornit na to se rozhodli vědci z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium CERGE-EI a jeho think-tanku IDEA. Vyvinuli interaktivní webovou aplikaci, která ukazuje, na kterých výzkumných pracovištích se v predátorských časopisech publikuje více a na kterých méně. Aplikaci, jež i laikům poodhaluje temná místa českého akademického výzkumu, zpřístupnili na začátku června. Je otevřená široké veřejnosti a přístup do ní je pro všechny zdarma.
„K prezentaci našich výsledků jsme se rozhodli využít dosud poměrně netradiční, ale moderní formát interaktivní webové studie. Její design jsme si sami vymysleli, navrhli i zrealizovali,“ říká jeden z autorů studie Martin Srholec. Do analýzy zahrnuli články v citační databázi Scopus, které jsou zároveň zaznamenané v RIVu (rejstřík informací o vědeckých výsledcích – pozn. red.) v letech 2011 až 2015. Cílem autorů bylo z nepřehledných dat v rejstříku vytáhnout užitečné informace o publikační praxi na různých pracovištích a výsledky prezentovat zábavnou formou, která čtenáře vtáhne do děje. Každý si v aplikaci může vytvořit vlastní srovnání o tom, jak moc se v predátorských časopisech publikuje na vysokých školách, v pracovištích Akademie věd nebo na ostatních vědeckých pracovištích. Stejně tak může dopodrobna prozkoumat, v jakých oborech se v predátorech publikuje více a v jakých méně.
„Čtenář by měl být schopen vstřebat základní sdělení dříve, než u toho dopije šálek kávy. Doufáme, že tento formát zaujme daleko širší publikum, než třeba studie ve formě pdf dokumentu a podobně,“ přeje si Vít Macháček, další z autorů. Formát webové aplikace, kterou autoři zvolili a kde mohou čtenáři přehledně rozklikávat jednotlivé položky a oblasti, které je právě zajímají, je v Česku známý například z prezentace volebních výsledků. Právě těmi se autoři nechali inspirovat.
„Ale v naší odborné oblasti a na think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR se jedná o první vlaštovku. Pokud to bude mít úspěch, rádi bychom v této formě prezentací pokračovali do budoucna,“ plánuje Srholec.
Nejhůře jsou na tom vysoké školy a společenské vědy
Z analýzy CERGE například vyplývá, že nejvíc v predátorských časopisech publikují vědci ze společenských věd, naopak nejméně se v těchto pochybných žurnálech publikuje v přírodních vědách. „Zvláště ve společenských vědách najdeme řadu pracovišť s vysokým podílem jak predátorských, tak i místních publikací. Není v tomto oboru výjimkou, aby souhrnně do těchto dvou kategorií spadalo více jak 60 %, či dokonce 80 % všech článků pracovišť,“ upozorňuje prezentace.
Co se týče pracovišť, na ústavech Akademie věd se v predátorských časopisech publikuje jen ojediněle, naopak na vysokých školách je situace odlišná. Nejenže se na řadě fakult běžně publikuje v predátorských časopisech, ale souběžně jsou časté i místní časopisecké články, tedy ty s místními autory a minimálním mezinárodním dopadem. „Pokud pomineme humanitní vědy, nejčastěji vybočují fakulty se zaměřením na ekonomii, finance, business a management, veřejnou správu, informatiku, pedagogiku a zdravotnická studia,“ popisuje studie. Čtenář si může na barevných bodech rozkliknout i názvy jednotlivých fakult a pracovišť a zjistit tak, jestli například fakulta, na kterou se hlásí, nepatří mezi predátorské podporovatele. Stejně tak si může stáhnout seznam článků, které v predátorských časopisech vyšly, a udělat si obrázek o konkrétních autorech.
Uchazeči zjistí, jak je na tom škola, kam se hlásí
Aplikaci, která prozatím nemá v Česku obdoby, mohou využít výzkumníci, manažeři výzkumu, ale například i studenti, uchazeči o vzdělání nebo absolventi univerzit. „Zajímat by to mělo i tvůrce politik a potažmo vládu, která tato pracoviště z velké části financuje. Uživatelům umožňujeme přizpůsobit si porovnání podle vlastní potřeby a v případě zájmu jít do podrobností,“ popisuje Macháček.
Autoři také doufají, že aplikace alespoň částečně zpřehlední situaci s publikováním v pochybných periodicích a že na ústavy a autory, kde je problém největší, více posvítí. „Nikdo to ještě takto přehledně a uceleně neukázal. A nejde jen o sklon publikovat v predátorských, ale i v místních časopisech. Síla srovnání může být velká,“ podotýká Srholec. Pokud nějaké pracoviště daleko vybočuje od ostatních, a to hlavně při srovnání v rámci stejného oboru, je podle něj na místě více zapátrat, co se tam děje. „Navíc v případě zájmu je možné jít až do úplných podrobností. Za jednotlivá pracoviště je možné si stáhnout i seznamy jednotlivých článků, na kterých jsou celkové výsledky založeny, takže třeba proděkan pro výzkum může hned na místě zjistit, odkud fouká vítr,“ upozorňuje Srholec.
Na problematiku publikování v predátorských časopisech se zaměřila i Akademie věd. Její předsedkyně Eva Zažímalová již v lednu na konferenci v centru CERGE-EI dala vědět, že je třeba prostředí českých vědeckých časopisů kultivovat. Proto aplikaci vítá. „Publikování v takzvaných predátorských časopisech velmi škodí celkové vědecké úrovni jakéhokoli oboru a v jakékoli zemi, a navíc dělá ostudu vědě jako takové. Proto si myslím, že je dobře, že taková studie vznikla a že je volně dostupná na internetu,“ říká Zažímalová. „Je však potřeba mít na zřeteli, že míra a hranice ´predátorského´ chování není v případě některých časopisů vždy úplně jasná,“ dodává.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.