Věda pro hodnocení, nebo hodnocení pro vědu?

Národní hodnocení výzkumu v České republice s přepočtem výsledků na peníze, nazývané „kafemlejnek“, zanechalo v části vědeckého prostředí stopy, které nebude snadné zamést. Výzkumným organizacím neposkytuje potřebnou zpětnou vazbu, převážně nehodnotí kvalitu, přitom ovlivňuje sto procent finanční podpory na jejich rozvoj. Mnoho výzkumných organizací mimo Akademii věd zároveň přebírá jeho mechanismus pro vnitřní nakládání s rozpočtem na vědu. Není divu, že se k vědecké publikaci podvědomě vkrádá rovnítko s vydělanými penězi. Hodnocení výzkumu tak má v Česku často hlavní vliv na motivace v publikování. Transformující se hodnocení po roce 2017 by mělo zajistit, aby netrpělo neduhy dřívějšího kafemlejnku a nestalo se opět účelově chápaným cílem. Některá řešení ale nepokládám za příliš šťastná.

Jedním z nejspecifičtějších negativních efektů kafemlejnku je preference kvantity. Příkladem je masové snadné publikování v lokálních časopisech přihlašovaných do bibliografických databází SCOPUS a Web of Science. Tuto praxi nedávno skvěle popsali autoři Macháček a Srholec z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu. Podobným příkladem, byť relativně méně často se vyskytujícím, je i mediálně zajímavá problematika predátorských časopisů.

Kvůli účelovým motivacím dlouhodobě strádá otázka výzkumné a publikační etiky. Zde napáchal kafemlejnek škody, které je teď příležitost napravit. Transformující se hodnocení po roce 2017 by mělo zajistit, aby netrpělo neduhy dřívějšího kafemlejnku a nestalo se opět účelově chápaným cílem. Některá řešení ale nepokládám za příliš šťastná.

Tak například návrh bibliometrické analýzy, která je jednou ze (zatím) dvou klíčových součástí hodnocení. Tato analýza má za cíl roztřídit instituce dle „kvality“. Pracuje ovšem pouze s indikátorem AIS (Article Influence Score), který měří, byť poměrně sofistikovaným způsobem, průměrný vliv článků v daném časopise. Tím vyjadřuje reputaci časopisu a slouží autorům pro orientaci, kde je dobré publikovat. Je nesprávné z toho usuzovat závěr o ohlasu, natožpak kvalitě, skupiny článků organizace. Použití jediného indikátoru a k tomu ještě konstruovaného pro časopisy je pro bibliometrické hodnocení výzkumných organizací prostě málo! Analýza si s metrikami a jejich významem pohazuje jako pračka s prádlem a ukázkově tím nerespektuje dobrou praxi a scientometrickou expertízu. Autorům dává hodnocení opět signál, že lépe na tom je ten, kdo publikuje v časopisech s vyšším číslem (už je potom vcelku jedno, jestli je to AIS nebo impakt faktor). Scientometrická komunita ve světě proti této dezinterpretaci bojuje.

Utvrzování kafemlejnkové demagogie uvnitř univerzit podporuje jistá česká firma, která nabízí komerční „zajištění jednotného a stabilního hodnocení“. Služba byla nedávno nabízena také jedné z fakult Masarykovy univerzity. Jsme-li shovívaví, nabízené srovnání organizací pomocí jednoduchých grafů v principech převzaté z kafemlejnkové metodologie, a to za nemalou úplatu, je otázka nabídky a poptávky. Nebezpečnější je tvrzení, že jde o nejlepší možnou metriku pro hodnocení v ČR a že všechno ostatní stojí za starou bačkoru. Citační databáze pokládají tito samozvaní odborníci na scientometrii a hodnocení vědy doslova za nepoužitelné.

Co dál?

Kde ale začít, abychom přistoupili zodpovědně k nápravě minulých chyb? Především musíme začít u sebe. Zahájit odvykací kůru a zbavit se myšlenkové závislosti na kritériích hodnocení jako cíli vědeckého úsilí. Kultivování vědeckého prostředí vnímám jako synergii všech možných aspektů etiky ve vědeckém publikování a používání zodpovědných metod v hodnocení výzkumu.

Změna může proběhnout bez represí a taxativních nařízení. Masarykova univerzita se vydala cestou série doporučujících opatření nazvané Dobrá praxe ve výzkumu. Hlásíme se k určitým zákonitostem, které by měly ve vědě bezezbytku platit a které sametově vyžadujeme u autorů. Není účelem přikazovat, omezovat, ani stanovovat sankce, ale chceme, aby tato pravidla byla zcela přirozeně dodržována.

Na Muni jsme na začátku roku 2016 jako první vlaštovku série vydali dokument Postoj MU k problematice predátorských časopisů, ve kterém doporučujeme, jak se zachovat, když narazíte na predátora. Nedlouho poté vznikl dokument Doporučení pro práci s bibliometrickými indikátory a jejich interpretaci, který vysvětluje a doporučuje dodržovat elementární pravidla v bibliometrii. Bylo to potřeba, neboť se stále lze setkat se zcela nevhodnými kritérii používanými jako pravítko pro velikost vědeckého ducha. Zatím posledním dokumentem je komplexní a dlouho plánovaná Dobrá praxe vědeckého publikování. Masarykova univerzita se tímto textem hlásí ke skutečné mezinárodní dobré praxi a deklaruje svůj postoj v oblasti etiky vědeckého publikování. Zejména začínajícím autorům má sloužit také jako vodítko ke správným motivacím.

Dle rychlé rešerše v českém prostředí podobné dokumenty s institucionální platností málokde existují. Přestože nám hodnocení vědy poskytuje různé příležitosti, mějme osobní odpovědnost za integritu výzkumu na své univerzitě. Učme se mimo jiné také rozumět všeobecně používaným metrikám, aby stále méně vědců akceptovalo zjednodušující a deformující pohledy na jejich práci.

Autor se zabývá hodnocením výzkumu a bibliometrií, působí na Masarykově univerzitě.