Na brněnském Ústředním hřbitově stojí nový památník. Věnován je dobrovolným dárcům a dárkyním těl, která po jejich smrti slouží k výuce studujících medicíny i k prohlubování odbornosti zkušených profesionálů a profesionálek. Studium anatomie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity každoročně absolvují stovky studujících všeobecného lékařství, zubního lékařství i nelékařských oborů. K tomu Anatomický ústav každý rok pořádá desítky odborných kurzů. Bez šlechetného rozhodnutí dárců a dárkyň těl by nic z toho nebylo možné.
Památník, jehož listopadové slavnostní odhalení bylo vyvrcholením šesti let trvající společné iniciativy Anatomického ústavu LF MU a Spolku mediků, má význam jejich počinu připomínat a zároveň sloužit jako pietní místo pro pozůstalé. K jeho vybudování finančně přispěla i celá řada podporovatelů z nejširší veřejnosti, připomíná David Neuman, současný prezident brněnského Spolku mediků.
Jakou roli Spolek mediků v celém projektu sehrál?
S původním nápadem na vybudování památníku přišel tehdejší prezident Spolku mediků Jakub Voldřich. Spojily se síly s Anatomickým ústavem a Lékařskou fakultou MU a cesta za památníkem mohla začít. Vytvořili jsme transparentní účet, na který lidé posílali finanční dary, uspořádali jsme několik benefičních koncertů, v rámci fakulty vznikla výtvarná soutěž da MEDici, která vynesla desítky tisíc korun skrze dražbu výtvarných děl, a obecně jsme se snažili šířit povědomí o tomto bohulibém nápadu a spolu s tím i o programu dárcovství těl jako takovém.
Je mezi studenty a studentkami povědomí o tom, že právě dárci a dárkyně těl stojí na začátku jejich profesní cesty?
Anatomický ústav a specificky pitevny pro studenty přicházející ze střední školy představují zcela nové prostředí, takže samozřejmé to není. Určitě ne hned. Uvědomění si plného významu dárcovství je postupný proces. Na první den na pitevně jdete s pocitem, že máte umět obrovské množství pojmů a polovinu si nepamatujete, takže pozornost směřujete spíš k té studijní části. Začínáte na jednotlivých kostech, které nejsou pospojované do „jednoho celku“. Jakmile se ovšem dostáváte ve studiu dál, začínáte studovat na celých částech těl a v tu chvíli vám začíná docházet, co dárcovství ve skutečnosti znamená a jak obrovsky odvážné rozhodnutí museli dárci udělat.
Jak se může studující přicházející ze střední školy na etickou a lidskou rovinu práce s těly na pitevnách připravit?
Základem je uvědomit si, že výuka na reálných lidských preparátech není samozřejmost, a přistupovat k tomu s úctou a pokorou. S tím ovšem většina studentů a studentek nemá problém, atmosféra piteven má na ně specifický vliv.
Dokážete říct, například i na základě zkušeností zahraničních studujících, kteří ve svých zemích možnost anatomických pitev nemají, o kolik jiné by vaše vzdělání v oblasti anatomie bylo, pokud byste neměli možnost učit se na tělech dárců a dárkyň?
Bylo by diametrálně jiné. Můžete se učit ze spousty učebnic, atlasů, 3D atlasů, digitálních stolů a podobně, ale nic nenahradí reálné lidské tělo. Možnost projít si všechnu anatomii přesně tak, jak reálně vypadá. V kontextu všech okolních struktur, kostí, svalů, cév nebo nervů. V tomhle skutečná těla ještě nic nepřekonalo a nepředpokládám, že by tomu mělo být někdy jinak.
Co pro vás osobně nebo pro spolek bylo na projektu nejtěžší? Čím vás naopak projekt obohatil?
Nejtěžší... Jak se to vezme, ale pravděpodobně celkový čas, který si projekt a sbírka vyžádaly. Přišli jsme k němu jako lidé, kteří jej neznali a přebrali ho pod svoje křídla. Netrvalo ovšem vůbec dlouho, než jsme si k němu našli velmi osobitý vztah a starali jsme se o něj jako o vlastní. Památník nám dal velký emotivní a duševní přesah. Mohli jsme se skrze to osobně potkat s rodinami zesnulých dárců a s některými si i popovídat. To jsou silné momenty, na které budeme dlouho vzpomínat.
Jak byste chtěl, aby památník působil na budoucí generace mediků a mediček? Jaké poselství by měl nést?
Přál bych si, aby nám připomínal, že za každým jednotlivým tělem je konkrétní člověk se svým životem. Aby se stal symbolem úcty a vděku dárcům, aby nám připomínal jejich odvahu a lidskost a aby byl odkazem, který bude žít v každém z nás.