Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity patří k největším v Evropě a též k nejmoderněji vybaveným. Primát mu celkem logicky patří i v množství personálu, který jeho každodenní chod zajišťuje. Teď chce jít příkladem i v oblasti vzdělávání právě technických pracovníků simulační výuky, jejichž kompetence jsou rozprostřené z oblasti informačních technologií až po zdravotnictví. Pod hlavičkou projektu Simulation Technician Education and Development (Vzdělávání a rozvoj simulačních techniků) tak brněnští experti dávají dohromady výukový materiál, který by mohl simulačním technikům nastavit mezinárodně platný standard.
„Ta problematika začíná už při náboru nových kolegů. Zjistili jsme, že i v zahraničí mají potíž do pracovního inzerátu definovat, kdo to vlastně je technik simulační výuky a co všechno by měl umět,“ říká řešitel projektu Jiří Travěnec. Na SIMU působí od jeho otevření a jako absolvent Vysokého učení technického v oboru informačních technologií patří k těm techničtěji založeným. Vypracoval se do funkce zástupce ředitele pro technologie a v současnosti si zároveň dodělává doktorát v studijním programu Simulace v medicíně, který propojuje několik medicínských specializací v moderních vzdělávacích metodách.
Mezi jeho kolegy se však najdou odborníci se zázemím nejen v technických oborech, ale také ti z oblasti zdravotnictví – často z ošetřovatelských profesí či záchranáři – nebo biomedicínští inženýři. Portfolio jejich dovedností je v ideálním případě podobně pestré. „Od toho, že umí ovládat a je-li třeba, tak i opravovat, běžnou audiovizuální techniku, přes znalost fungování medicínských simulátorů až po medicínské znalosti, díky nimž například dokážou namaskovat figurínu dle konkrétního zadání vyučujícího lékaře,“ vyjmenovává Travěnec.
Zatímco on a jeho kolegové se v prvních dvou letech provozu SIMU mnohé učili nekoordinovaně takříkajíc za chodu a až postupně se úroveň jejich znalostí začala rozbíhat a přizpůsobovat individuálním potřebám, do budoucna chtějí dát vzdělávání ve své profesi pevný řád.
„Máme v Brně velké know-how, jak správně učit, a myslím, že se nám zároveň daří být ve výuce inovativní. Máme taky oddaný tým zaměřený na výsledek a na to, aby výuka byla perfektní, protože koneckonců stojí spoustu peněz. Takové nastavení ve světě není vůbec běžné a od zahraničních kolegů slýchám slova obdivu k tomu, kolik péče a energie přípravě výuky věnujeme,“ líčí Travěnec.
„Ale i když to může působit, že samotné učení už jsme zvládli, na vzdělávání techniků se v tom všem trošku zapomíná. Přitom obecně platí, že pokud se člověk v zaměstnání touží vzdělávat, je důležité mu poskytnout jak tu možnost, tak oporu a prostor.“ Zmiňované kompetence se přitom mimo simulační centrum zájemci nemají kde jinde naučit.
Výstupem projektu tak mají být didaktické materiály definující konkrétní dovednosti, které by měl simulační technik ovládat, ale také praktický vzdělávací kurz, který je profesionály v oboru naučí. Na projektu Lékařská fakulta Masarykovy univerzity spolupracuje se zahraničními partnery z Německa, Rakouska, Itálie a Slovinska, což posiluje nejen jeho relevanci, ale i šanci, že se výstupy podaří prosadit jak na národní, tak mezinárodní úrovni.
„Vzhledem k velikosti našeho simulačního centra se nás ta problematiky dotýká možná vůbec nejvíc, ale naše představa je, že by kurz sloužil v rámci celé republiky. Čili pokud by například v Praze nebo Plzni přijímali simulačního technika, mohl by si své znalosti doplnit u nás,“ říká Travěnec. „Zároveň bych byl rád, pokud by se nové výukové materiály podařilo převést do celoevropského formátu.“