Zjistit, jak vypadá běžný pracovní den neurochirurgů, prohlédnout si Simulační centrum, neformálně si popovídat s budoucími spolužáky nebo strávit víkend pitváním srdce. Juniorská akademie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity otevírá středoškolákům a středoškolačkám dveře do světa medicíny a vědy a umožňuje jim ještě před maturitou okusit, jaké je to být medikem či medičkou. Zcela jistě nejde o jediný program, skrz který se vysoké školy otevírají potenciálním uchazečům a uchazečkám o studium, jak však říká koordinátorka Juniorské akademie LF MU Nikola Kokešová: „Věřím, že jsme jedineční šíří a pestrostí našeho záběru.“
Můžete přiblížit ideu, která za konceptem Juniorské akademie stojí?
Jsme zájmový dobrovolný program, skrz který se snažíme středoškolákům ukázat, jak to u nás na lékařské fakultě vypadá. Můžou si tak zkusit, jestli by je studium u nás vůbec bavilo – ať už jde o témata, kterým se naši studenti věnují ve výuce, nebo jestli jim třeba nevadí pohled na krev. Protože je fér říct, že někdo na studium na lékařské fakultě jednoduše nemusí mít žaludek. Je šílené chtít po dětech, aby se už v patnácti letech rozhodovaly, jak a kam se budou profilovat, takže Juniorka je tu i od toho, aby jim pomohla se nasměrovat a ukázala jim, jaké studium na vysoké škole může být.
Opravdu se stává, že už středoškoláci zjistí, že na medicínu „nemají žaludek“?
Jasně. Pořádáme mimo jiné takzvané Dny s medicínou, což jsou programy konané prezenčně přímo na fakultě. Stalo se, že mi volala vedoucí jednoho z nich s tím, že jeden z účastníků se doslova složil. Shodou okolností to byl můj synovec, který si zkoušel na simulátoru laparoskopickou operaci a… prostě to nedal. (usměje se) Na programech Juniorské akademie s námi často spolupracují mladí lékaři a ti mají podobných historek víc. O spolužácích, kteří se chtěli věnovat například chirurgii, ale nakonec zjistili, že pro to nejsou dostatečně zruční, a tak si museli vybrat jiné zaměření…
Kdo se do Juniorské akademie nejčastěji hlásí? Jsou to spíš cílevědomí budoucí medici a medičky, nebo ti, kteří si teprve hledají směr?
Jsme otevření úplně všem, takže mám pocit, že i pestrost skladby účastníků tomu odpovídá. Hlásí se k nám velice motivovaní studenti, kteří mají několik „soček“, div už nebyli na stáži v Harvardu, ale i tací, kteří můžou působit trošku ztraceně – vlastně neví, jestli by je medicína jako taková bavila, ale zaujal je konkrétní program a chtějí si vyzkoušet dejme tomu chirurgii. Což je úplně v pořádku, protože stává se, že později se s nimi potkáme na druhé akci, na třetí… a nakonec je vidíme, že nastupují do prváku. Ale jsou i takoví, kteří se účastní jedné akce a pak už o nich víckrát neslyšíme, protože zjistí, že to není úplně ono, takže opravdu, ten náš záběr je široký. Motivovaní studenti zpravidla přicházejí s řadou dotazů, které nemusí být ani tak odborné, ale můžou se týkat studia na vysoké škole, toho, jak se připravit na přijímačky, jak se učit, protože nároky na učení jsou na vysoké škole jiné než na střední… S organizací programů nám často pomáhají přímo naši studenti, takže Juniorka je pro spoustu účastníků zároveň první příležitostí potkat se se mediky a zeptat se jich na zkušenosti, které jsou nepřenositelné a nikde jinde by se je jinak nedozvěděli.
K tomu slouží i Buddy program, že? Jak funguje a co si z něj středoškoláci a středoškolačky odnášejí?
Snažíme se jeho prostřednictvím propojovat středoškoláky s vysokoškoláky přímo v prostředí fakulty. Říkáme, že buddy je takový „velký kamarád na vysoké škole“. Zájemce si může na webu vybrat svého buddyho a zvolit si v online rezervačním systému čas, kdy se potkají. Můžou si dát kafe, ale primárně se spolu projdou po fakultě a buddy se může podělit o svoje zkušenosti – kde se mu nejlíp učí, jaké to je bydlet na koleji, kam chodí na pivo anebo jestli je nějaký předmět fakt pain a je dobré se na něj nachystat. Zkrátka probrat cokoliv, co se týká života vysokoškoláka.
Důležitou součástí agendy Juniorské akademie jsou online kurzy, kterých pořádáte desítky ročně. Jak fungují a jak na ně účastníci reagují? Nebojí se interakce?
Máme spoustu oblíbených lektorů, kteří to se středoškoláky umí a jsou schopní je rozmluvit i online, a to i když se kolikrát jedná o poměrně složitá témata. Zároveň ale nebudu zastírat, že nejoblíbenější způsob, jak položit dotaz, je do chatu, když je kamera vypnutá. (usměje se) Obecně – musím to zaklepat – máme skvělé lektory, kteří s námi chtějí spolupracovat a vidí v našich aktivitách smysl. Pochopitelně ale jsou i tací, kteří pro nás udělali jednu přednášku a moc je to nebavilo. Kurzy jsou online, účastníci často mají vypnuté kamery a mluvit do černé obrazovky není pro každého. Někdo nám rovnou řekne, že prezenční přednášku pro nás udělá rád, ale online se mu dělat nechce…
Kolik aktivit vlastně Juniorská akademie podniká a jak bývají naplněné?
Za uplynulý rok evidujeme tři a půl tisíce registrací na sedmačtyřiceti programech, ať už jde o online kurzy, offline kurzy, ale třeba i o náš příměstský tábor. Ve spolupráci s farmakologickým ústavem děláme taky programy pro celé středoškolské třídy – v podstatě frontální přednášky na téma drogy pod lupou. Jakákoliv třída se tak na nás může obrátit a domluvit si u nás přednášku v prostředí fakulty. Když si to zájemci dobře naplánují, můžou u nás na fakultě strávit klidně půl dne: projít si ji s buddym, vyrazit na exkurzi do Simulačního centra a prohlídku Anatomického muzea, a ještě si vyslechnout regulérní vysokoškolskou přednášku.
Bylo by mylné si myslet, že účast na akcích Juniorské akademie zvýší šance uchazečů na přijetí ke studiu, ale říct, že jde o způsob, jak nasát atmosféru fakulty a třeba i posílit sebevědomí, že na studium mám, asi můžeme, ne?
Jako Juniorská akademie se prezentujeme na řadě akcí a mám čerstvou zkušenost z konference Czechopes, kdy za námi přišlo několik středoškoláků s jasným zadáním: „Řekněte nám, v čem jste dobří, proč máme studovat právě u vás a máte na to třicet vteřin.“ (usměje se) My nikomu neslibujeme, že mu během půl minuty předvedeme, jaké to je, studovat lékařskou fakultu, ale všechny aktivity, které v průběhu roku děláme, je mohou jemně navést v tom, aby si uvědomili, jestli je medicína nebo věda pro ně tím pravým.
Zároveň však je v nabídce i dvojice kurzů, která už míří víc do samotného studia, že?
Ano, anatomie a latina, které zájemce mohou připravit ne na tu část před přijetím, ale už vyloženě na to, co je případně čeká v prvním ročníku. Latina je pro mediky zásadní, a hlavně v prvních dvou ročnících může studentům dělat potíže. Ne všechny střední školy ji však ve svých učebních osnovách mají, proto v rámci Juniorské akademie pořádáme delší kurz latiny, na který máme krásnou zpětnou vazbu. Doktorka (Kateřina) Pořízková z našeho Centra jazykového vzdělávání ji umí vyučovat nejen velice živě, ale i zábavně. Podobně, v kurzu anatomie můžou zájemci během deseti hodin získat užitečný vhled a nachystat se na další z oborů, který je v medicíně stěžejní a se kterým můžou někteří studenti v prvních ročnících bojovat.
Do těchto kurzů se už asi hlásí uchazeči, kteří mají jasnější představu, že by na fakultě chtěli studovat…
Určitě. Ale hlásí se do nich taky středoškolští učitelé, kteří si chtějí svoje znalosti anatomie nebo latiny doplnit. Už jsme jich na kurzech měli několik, prakticky ze všech koutů republiky. Spousta našich aktivit je totiž online, což je jejich velká devíza. Dřív jsme zkoušeli dělat co nejvíc akcí prezenčně, ale ukázalo se, že je fajn mít kurzy online, protože jsou tak přístupnější. Můžeš se připojit odkudkoliv.
Jakou máte na kurzy zpětnou vazbu? Jaká témata středoškoláky a středoškolačky nejvíc zajímají?
Zpětnou vazbu samozřejmě sbíráme a snažíme se ji pak při tvorbě dalších programů zohledňovat. Dá se říct, že mladí lidé se hodně zajímají o civilizační choroby, hodně řeší rakovinu, ale třeba i onemocnění pohybového aparátu… Ostatně, právě na základě tohoto zájmu jsme věnovali jeden z posledních Dnů s medicínou ortopedii. Pořádáme je dvakrát do roka, každý je určený pro padesát středoškoláků, kteří u nás vždy stráví celou sobotu a necháváme je dělat to, co ve výuce běžně dělají naši medici. V květnu budeme pořádat jubilejní desátý Den s medicínou na téma patologie, takže se už teď těšíme.
Jakou roli hraje Juniorská akademie ve středoškolské odborné činnosti?
Snažíme se najít co nejvíc školitelů, kteří by se do „soček“ zapojovali, případně, pokud nás osloví nějaký středoškolák, tak mu můžeme zkusit pomoct vyhledat vhodného řešitele. Garantovat to však nemůžeme, protože poptávka ze strany středoškoláků mnohonásobně převyšuje naši nabídku. Tohle nás trošku trápí a rádi bychom na tom do budoucna zapracovali
Speciální aktivitou je příměstský tábor, který necílí jen na středoškoláky, ale i na mladší účastníky a účastnice. Jak vypadá?
No, letos jsme se rozhodli, že tu věkovou skupinu malinko posuneme. Historicky byl příměstský tábor pořádaný pro děti od šesti do patnácti let, postupně jsme však přišli na to, že pro takhle širokou věkovou skupinu je těžké připravit kvalitní program. Letos tak bude „příměšťák“ otevřený dětem od třinácti do sedmnácti let. Ono je to logické. To, co baví desetiletého táborníka, nemusí bavit patnáctiletého. Loni jsme na táboře na pitevnách pitvali srdce – samozřejmě vepřové – a bylo vidět, že zatímco ti starší se zajímali, jak funguje, kudy proudí krev, pro ty mladší to úplně nebylo. Takže věřím, že zúžení cílové skupiny přispěje k celkovému zkvalitnění programu.
Byť název projektu implikuje, že chystáte program jen pro studující, k online kurzům se může připojit kdokoliv. Zároveň chystáte speciální program taky pro vyučující, takzvaný Den s učiteli. Proč by se do něj měli chtít zapojit?
Já učitele obecně vnímám jako takové ambasadory. Přestože jsou v době internetu a sociálních sítích studenti schopni si cokoliv dohledat online, osobní zkušenost učitele, který k nám přijde a vidí, jak to u nás chodí, a co všechno jsme schopni studentům nabídnout, je neocenitelná. Jednou za rok, v březnu, proto učitele pozveme, ukážeme jim, kde se jejich – dnes středoškolští – studenti můžou jednou učit, provedeme je naším Simulačním centrem, řekneme jim o tom, co dělá Juniorská akademie, ale i o fakultě a o přijímacím řízení a třeba pro ně připravíme i nějakou další přednášku. Zkrátka, chceme, aby odcházeli s konkrétní zkušeností, nejen s letákem. A zapadá to do šíře našeho záběru. Aktivity na akvizice středoškoláků snad mají všechny univerzity. Věřím ale, že jsme jedineční právě v té pestrosti, v tom, že těch aktivit děláme fakt hodně. Velkou devízou je, že většina věcí se odehrává v online prostoru, ale když chceš, můžeš si toho spoustu zkusit a zažít na vlastní kůži.
Co vás osobně na pořádání akcí Juniorské akademie nejvíc baví? Potěšila vás třeba nějaká konkrétní zpětná vazba?
Každá zpětná vazba, kterou dostaneme, ať už se týká jakéhokoliv programu, mě hřeje. Je hrozně hezké, když vidíš, že ta práce nepřichází vniveč, když si přečteš „Dík, bylo to strašně hustý!“ nebo „Děkuju, že jsem se díky vám mohla naučit to a ono.“ Můžu říct, že ať už jde o online kurzy nebo Dny s medicínou, nemáme jedinou negativní zpětnou vazbu. A pokud studenti, kteří prošli Juniorskou akademií, přicházejí na lékařskou fakultu s vědomím nejen toho, co je u nás čeká, ale i proč si vybrali právě nás, těší mě to o to víc.