Digitální gramotnost pro děti a dospívající není jen prázdný pojem. Většina mladých si v této oblasti věří a více než polovina si je jistá tím, co je vhodné sdílet online. To je pozitivní zpráva, která vyplývá z aktuálních dat, která od více než dvou a půl tisíce dětí ve věku od 9 do 17 let nasbírali výzkumníci z týmu IRTIS Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Mobilní telefony jsou nyní jasně nejpreferovanější formou, jak se české děti a dospívající připojují k internetu, říká v rozhovoru pro Universitas Marie Jaroň Bedrošová z FSS MU.
Jakou formu připojení k internetu děti a dospívající volí nejčastěji?
Jsou to jasně smartphony, které na denní bázi používá skoro každý (92 %), stolní počítač nebo notebook otevírá oproti tomu denně jen necelá třetina z nich (31 %). Mladí z věkové kategorie, kterou jsme studovali, používají zařízení s obrazovkami, jako jsou třeba mobily, tablety a počítače, převážně odpoledne po škole nebo večer před spaním a hledají zejména zábavu. Nejčastěji komunikují s kamarády, sledují videa na sociálních sítích nebo poslouchají hudbu.
Jak jsou na tom dnešní děti a dospívající s digitálními dovednostmi? Vědí, jak se na internetu chránit?
V oblasti bezpečnosti a základních technických dovedností si mladí lidé docela věří a hodnotí své dovednosti poměrně vysoko. Více než 82 % v dotaznících uvedlo, že ví, jak chránit svá zařízení, zatímco přibližně 61 % umí ukládat data na cloudové servery. Podobně sebejistí jsou mladí lidé i ohledně svých dovedností souvisejících s online komunikací. Přibližně 77 % z nich hodnotilo své komunikační dovednosti kladně a 51,4 % si je velmi jistých v tom, co je vhodné o sobě sdílet online. Zároveň platí, že jen přibližně 45,7 % dětí a dospívajících se považovalo za schopné ověřovat informace na internetu a 49,2 % podle svého tvrzení rozpozná důvěryhodné webové stránky.
V posledních letech a měsících roste význam algoritmů, které se rychle mění. Jak jsou na tom dospívající v této oblasti?
Tady už je vidět větší nejistota, protože 40,0 % dospívajících si nebylo jistých, zda je první výsledek vyhledávání nutně nejlepším zdrojem informací, a 45,3 % si nebylo jistých, zda je první příspěvek na sociálních médiích, který vidí, skutečně nejnovějším příspěvkem od jejich kontaktu. Nejistotu potvrzují i další čísla. Zatímco přibližně 62 % mladých mělo pozitivní názor na svou schopnost upravovat digitální obsah, pouze 31,1 % si bylo jistých, že ví, jak zajistit, aby oni sami a obsah, který zveřejňují online, byl viditelný pro ostatní. Obecně z našich dat vyplývá, že digitální gramotnost téměř ve všech oblastech roste s věkem a rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou jen malé. Chlapci měli tendenci hodnotit své technické a informační digitální dovednosti lépe, zatímco dívky zmiňovaly zejména silnější digitální dovednosti v oblasti komunikace.
Internet přináší i další rizika, jak je to s nevhodným obsahem…
Pozitivním zjištěním je určitě skutečnost, že dvě třetiny dětí a dospívajících se na internetu setkávají s nevhodným chováním nebo znepokojujícím obsahem jen zřídka nebo vůbec. Nicméně 11,5 % dětí má takové negativní zkušenosti na internetu každý týden nebo častěji. Nejčastějšími zdroji podpory po takovém znepokojivém zážitku byli přátelé (57,2 %), rodiče nebo pečovatelé (30,3 %) případně sourozenci (18,5 %). Pouze pětina dětí o tomto negativním zážitku s nikým nemluvila.
Většina dětí a dospívajících se také setkala alespoň s nějakou formou potenciálně škodlivého obsahu online, jako jsou konspirační teorie, obsah propagující extrémní hubenost nebo pornografie pro dospělé. Téměř dvě třetiny (66,6 %) se alespoň jednou setkaly s nenávistným obsahem na internetu. Většinu škodlivého obsahu děti najdou neúmyslně, to znamená, že jej sami nevyhledávají, ale narazí na něj při svých jiných online aktivitách.
Zkoumali jste také vliv internetu na agresivní chování. Jaké jsou rozdíly mezi online a offline prostředím v tomto směru?
Téměř polovina dětí a dospívajících (41,9 %) zažila v uplynulém roce alespoň jednu formu agrese ze strany druhých, ať už online nebo tváří tvář. Nejčastěji se přitom jednalo o útoky od spolužáků, někoho dalšího ze školy nebo od lidí z okruhu jejich přátel. Zkušenosti s agresí tváří v tvář (30,5 %) byly o něco častější než ty s online útoky (21,6 %), přestože i ty bolí. Dívky mají po online viktimizaci podstatně silnější emocionální reakce než chlapci.
V rámci výzkumu jsme se také ptali dětí a dospívajících, zda se sami někdy vůči ostatním chovali agresivně. I v tomto případě platí, že agresivní chování tváří v tvář bylo častější. Celkem 56,0 % dětí a dospívajících se v uplynulém roce alespoň jednou dopustilo agresivního chování vůči druhému tváří v tvář a 10,3 % tak činilo týdně nebo častěji, zatímco u agrese na internetu a pomocí nových technologií to udělalo alespoň někdy 44,2 %, respektive 8,8 % týdně a častěji.
Vraťme se ještě k využívání internetu samotného. Jak je to s jeho používáním ve školách, kde bude pravděpodobně přístup na sociální sítě brzy omezen?
Děti používají zařízení s obrazovkami i ve škole během přestávek, frekvence je ale nižší než používání mimo školu. O přestávkách zařazení s obrazovkou každý nebo skoro každý den používá 40,6 % dětí a dospívajících. Během výuky to takto často dělá čtvrtina (25,0 %). Je ale nutné dodat, že v rámci této otázky jsme se na používání zařízení ptali obecně a nerozlišovali jsme, zda je děti používají v rámci školní práce či nikoliv.
Obecně dívky využívají internet častěji než chlapci k plnění školních úkolů a vyhledávání informací o zdraví. Doménou chlapců je v tomto směru hraní online her. Přestože na internetu děti a dospívající hledají především zábavu, tak třetina internet denně využívá k plnění školních úkolů. Rozsah všech online aktivit na internetu se pak s věkem výrazně zvyšuje.
Moderní technologie se neustále mění. Cítí se v tomto tempu dospívající komfortně?
K digitálním technologiím mají děti a mladiství opatrně optimistický postoj. Většina z nich věří, že nové technologie zpřístupní znalosti všem (60,7 %). Platí to i přesto, že důvěra ve společnosti, které nakládají s jejich údaji, je z jejich pohledu výrazně nízká. Pouze 28,0 % věří, že jejich údaje budou v bezpečí a podobně málo z nich (23,0%) považuje cílenou reklamu za přijatelnou. Obavy dětí a dospívajících se spíše týkají bezprostředních a konkrétních problémů, jako jsou dezinformace a ochrana jejich dat a soukromí, než širších společenských rizik, jako je dopad na životní prostředí nebo ztráta lidské kontroly nad technologiemi.