Archeology tato lokalita zaměstnává přesně sedm dekád. Těšetice na Znojemsku dnes patří k nejvýznamnějším neolitickým nalezištím ve střední Evropě. Osídlení z doby mezi lety 5300 až 5000 př. n. l. se rozkládalo na ploše 13,5 ha a obsahovalo odhadem minimálně 100 domů, z nichž největší měl rozlohu 166 metrů čtverečních. Nové metody nyní archeologům umožňují nahlédnout pod pokličku, jak místní pravěká kultura fungovala. Zdá se, že první zemědělské komunity ve střední Evropě byly společensky organizovanější, než se dosud předpokládalo. Přitom mezi jejich členy neexistovaly výrazné majetkové rozdíly a velikost jednotlivých domů měla spíše praktické důvody, říká Peter Tóth z Masarykovy univerzity zapojený do projektu RES – HUM, jehož cílem je na interdisciplinárním základě zkoumat odolnost lidské společnosti.
Nejnovější výzkumy zpochybňují vědecké závěry tradované po desítky let, kdy se celkem logicky usuzovalo, že lidé, kteří obývali větší domy, byli i majetnější. Proč se tyto závěry změnily?
Díky moderním metodám, které ještě před pár lety nebyly k dispozici, jsme analyzovali zbytky tuků v 73 keramických nádobách starých více než sedm tisíc let. Zkoumali jsme, jaké potraviny lidé připravovali, jak intenzivně nádoby používali a zda jejich „majitelé“ žijící ve větších domech, které měly až 166 metrů čtverečních, měli přístup k lepším zdrojům potravy než ti ostatní. Naše výsledky ale ukazují, že rozdíly mezi domácnostmi nemusely být založené na nerovnosti, ale spíše na funkční specializaci.
Co tedy vlastně jedli první zemědělci?
Pomocí chemické a izotopové analýzy jsme ve zkoumaných nádobách dokázali identifikovat zbytky živočišných tuků absorbovaných do stěn keramiky během vaření. Ve většině případů šlo o tuky přežvýkavců – především skotu, ovcí a koz. Menší část tvořily tuky prasat a jen výjimečně byly zaznamenány stopy mléčných produktů a včelí vosk. Překvapením je skutečnost, že podíly produktů z ovcí, koz a vepřových těl byly napříč domácnostmi pozoruhodně konzistentní. Výsledky zároveň ukázaly, že obyvatelé sídliště pravděpodobně využívali nádoby univerzálněji, než se dříve předpokládalo.
Větší dům tedy neznamenal zároveň větší moc?
Porovnali jsme malé i velké domy a hledali souvislost mezi jejich velikostí a přístupem k potravinám. Žádné zásadní rozdíly jsme ale nenašli, což je překvapivé. Rozdíly mezi domy se projevovaly spíše v organizaci práce a intenzitě některých činností než v majetku nebo sociálním postavení. Tento závěr zpochybňuje modely spojující velikost domu se společenským postavením, což ukazuje, že sociální složitost se může vyvíjet i bez ekonomické nerovnosti. Toto zjištění je zároveň důležité pro pochopení fungování lidské společnosti v čase. Na první pohled logické závěry nakonec nemusí platit.
Jak významná je celkově lokalita Těšetice?
Patří určitě k těm nejvýznamnějším ve střední Evropě. Osídlená byla od paleolitu až po halštatské období. Jen geofyzikální průzkumy prováděné v letech 2007 až 2011 v oblasti o rozloze 17,2 hektaru odhalily přítomnost přibližně 1500 archeologických útvarů.
Navážu na vaše nedávné terénní aktivity v Těšeticích. Co odhalil záchranný výzkum spojený s výstavbou depozitáře na nové výzkumné základně?
V loňském roce proběhl v intravilánu Těšetic záchranný archeologický výzkum, který souvisí s výstavbou depozitáře na nové výzkumné základně Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Záchranný výzkum zachytil situace náležející nejméně dvěma chronologickým horizontům. Kromě sídlištních a těžebních objektů byly prozkoumány také pohřební situace, a to dva kostrové hroby a jeden žárový. Výzkum tak doložil vícevrstevnatý charakter osídlení, který odpovídá širším poznatkům o vývoji lokality v době bronzové a starší době železné.
Konkrétně jsme prozkoumali část těžební jámy, jejíž zachycená délka činila přibližně 16 m a šířka 4,5 m. Výplň objektu obsahovala ojedinělé nálezy keramiky, mazanice, uhlíků a bronzového drátku. Charakter objektu ukazuje na hospodářské využití prostoru, přičemž jeho přesné datování bude možné dále upřesnit na základě rozboru výplně a souvisejících nálezů. Vedle toho byla prozkoumána také část zásobní jámy kuželovitého tvaru, která měla v místě zachycení průměr 137 cm, maximální průměr 163 cm a hloubku 45 cm. Její výplň tvořilo velké množství tuhové keramiky, což ukazuje na zařazení této situace do doby železné.
Depozitář už stojí, co všechno je v něm shromážděno?
Jsou zde všechny nálezy nejen z Těšetic, ale i Pohanska a stále jsme na čtyřiceti procentech využité kapacity. Stěhování do nové budovy nám trvalo přes dva roky. K nejčastějším nálezům patří například keramika, zvířecí kosti, méně již kamenné sekery či úlomky hliněných sošek žen. Plastik žen nebo jejich torz se v lokalitě našlo přes 350 kusů. Nejčastěji znázorňují stojící ženské postavy, objevují se však i vzácnější sedící figurky. Plastiky bývají zdobené malovaným ornamentem, což naznačuje nejen jejich estetickou funkci, ale patrně i symbolický či rituální význam. Nové depozitáře stály 20,59 milionů korun a financovány byly mj. i z projektu RES-HUM. Druhou etapu završí letos rekonstrukce studoven a pracoven. Třetí a závěrečná část rekonstrukce je plánována na rok 2027.
Máte na místě i některé nové technologie?
Ano, díky trvalému přívodu vody můžeme využívat nejmodernější pracovní metody. První ze systémů vychází z oxfordských postupů a je určen pro suché prostředí. Je to klasické zařízení pro plavení vzorků – v podstatě nádrž s kontinuálním přívodem vody, v níž dochází k rozplavení sedimentu. Lehčí organické zbytky, jako jsou semena, uhlíky nebo drobné fragmenty rostlin, vyplouvají na hladinu a zachytávají se na jemných sítech, zatímco těžší frakce, například kamenné úštěpy, drobná keramika či kosterní fragmenty, zůstávají na dně. Metoda umožňuje výrazně zvýšit výtěžnost drobných nálezů, které by běžně zůstaly nepovšimnuty, a je klíčová zejména pro archeobotanické a environmentální analýzy.
Druhý systém je švýcarský a využívá metodu takzvaného water sieving, tedy mokrého prosévání. Jde o soustavu tří na sebe navazujících sít s různou velikostí ok, na nichž se vzorek šetrně promývá pod stálým proudem vody. Na rozdíl od klasického plavení je tento postup vhodný hlavně pro prostředí s vysokou vlhkostí, kde jsou organické zbytky již nasáklé vodou a nevyplouvají na hladinu. Materiál se třídí přímo na sítech podle velikosti frakcí. To umožňuje zachytit i velmi drobné rostlinné makrozbytky, uhlíky nebo drobné kosterní fragmenty. Metoda je šetrná k nálezům a umožňuje vysokou kontrolu nad jednotlivými frakcemi. To je důležité pro detailní archeobotanické i tafonomické analýzy.