Proso lidé na českém území jí už více než tři tisíce let. Pravidelnou součástí jídelníčku se stalo na kolem roku 1500 před naším letopočtem. V době klimatických změn šlo zřejmě o jeden ze způsobů, jak rozšířit škálu plodin a tím se uživit. Populaci doby bronzové žijící na území dnešních Čech a Moravy to umožnilo lepší diverzifikaci plodin a flexibilnější reakci na místní podmínky. Podíl prosa se v čase rychle zvětšoval a pokud ještě v starší době bronzové nebylo na našem území přítomno tak v pozdní době bronzové (cca 950/920–800 př. n. l.) jeho podíl vzrostl na 24–34 % konzumované potravy. Vyplývá to ze studie, kterou vedla antropoložka Sylva Drtikolová Kaupová z Národního muzea zapojená do projektu RES-HUM, který se zabývá objasněním základních principů resilience lidské společnosti v historické perspektivě.
Doba bronzová (2200–800 př. n. l.) přitahuje značnou pozornost české vědecké obce i laické veřejnosti již více než století. Nová technologie odlévání bronzu byla často zdůrazňována jako hnací síla rozvoje řemesla a obchodu. „O tom, jak lidé žili a co jedli, jsme dosud věděli pouze minimum. Nové metody nám v tomto směru otevřely cestu k dalšímu poznání,“ vysvětluje Drtikolová. Věda v současnosti dokáže vyčíst informace o stravovacích návycích z kostí lidí i zvířat. Těch se ovšem dochovalo pomálu, protože v době bronzové převládala kremace.
Vědci a vědkyně nyní analyzovali kosti a zuby 103 lidí a 30 zvířat, spolu s 8 vzorky spálených obilných zrn. Data rozdělili do čtyř skupin podle geografického (Čechy a Morava) a časového kontextu. „Poměr prosa se mezi jednotlivými lokalitami pozdní doby bronzové výrazně lišil. Pozorujeme to i uvnitř míst samotných, nejzřetelněji pak na moravském nalezišti Blučina. Zde žili na jedné straně jedinci, kteří nekonzumovali větší množství této plodiny spolu s čistými konzumenty, u kterých až polovina stravy byla založena pouze na prosu,“ uvedla Drtikolová s tím, že lidé z pozdní doby bronzové naopak jedli méně masa.
V tomto kontextu se ovšem musíme opět zabývat otázkou, kdo byli v rámci tehdejší komunity lidé, kteří se vyhnuli převažující formě pohřebního ritu, kterým byla v době popelnicových polí kremace. „Nižší podíl živočišných produktů ve stravě odpovídá hypotéze, že jedinci vyloučení z převládajícího pohřebního rituálu byli omezeni na výživně bohaté potraviny. V jistém smyslu tak může jít odraz životních podmínek menšiny,“ uvedla vědkyně.
V kontextu střední Evropy je doba bronzová charakterizována převážně teplým klimatem s menšími srážkami než předchozí neolit. Během rané doby bronzové přežila z eneolitu slabá škála polních plodin, s jasnou dominancí dvou zrnné pšenice, doprovázené především ječmenem a jedno zrnnou pšenicí. Luštěniny byly vzácné. Během střední doby bronzové bylo kromě významného zavedení špaldy hlavní novinkou právě proso, které se později stalo dominantním.
Tato plodina byla domestikována v Číně mezi 8000 a 6000 př. n. l. Přes Asii se dostala nejdříve na Ukrajinu v 17.–16. století př. n. l. a nakonec kolem roku 1500 př. n. l. dál do Evropy. Vrchol jeho konzumace zaznamenali vědci na našem území během pozdní doby bronzové (1300/1250–1050/950 př. n. l.). V té době lidé jedli také čočku, která byla dominantní luštěninou, a konzumovali také maso a další produkty převážně z domácích zvířat, zatímco lov zjevně hrál pouze doplňkovou roli. Význam prosa následně lze vystopovat i po změně letopočtu.
První Slované na našem území jedli často jáhlovou kaši, čímž se odlišovali od Germánů, kteří naopak holdovali vepřovému masu. Obliba prosa a kaše, která se z něj vařila, trvala u Slovanů dlouhou dobu. I v době Velké Moravy, tedy prvního protostátního útvaru západních Slovanů z 9. století, celá populace, včetně velkomoravské elity konzumovala proso ve velkém množství. Úpadek prosa zaznamenali vědci až ve středověku.
Populace Čech prošla v raném středověku dietní transformací
Tehdy se stravovací návyky Čechů radikálně proměnily. Úpadek zájmu o tuto plodinu měl patrně více důvodů, mezi jinými šlo patrně o širší změny v zemědělské technologii a využití půdy. Výzkum populace, pohřbené v raně středověké Staré Boleslavi, která se před polovinou 11. století stala díky založení nejstarší kolegiátní kapituly v Čechách církevním centrem prvořadého významu, ukázal i na další „dietní transformaci“ patrně související i s vlivem církevního prostředí. S ním mohla být spojena i vyšší konzumace sladkovodních ryb.
„První důkazy o změně stravování můžeme datovat před polovinu jedenáctého století,“ uvedla Drtikolová Kaupová, která spolu s kolegy analyzovala v posledních letech data z pohřebišť v Praze na Loretánském náměstí, a především ze Staré Boleslavi. „Výsledky prokazují téměř úplnou absenci prosa ve stravě v obou sídelních aglomeracích, což naznačuje, že v populaci 11. století byla přítomna dietní dichotomie v konzumaci prosa. Obyvatelé center konzumovali méně prosa než na venkově,“ uvedla Drtikolová Kaupová.
Opuštění pěstování prosa během středověku vědci zdokumentovali jak archeobotanicky, tak na základě izotopů uhlíku a dusíku. Základní příčiny změn mohou být socioekonomické, protože proso bylo často považováno za plodinu nižších majetkových vrstev, především kvůli nízkým nárokům na kvalitu půdy. Úpadek oblíbené raně středověké plodiny mohl být také součástí širší změny v zemědělské technologii a využití půdy během vrcholného středověku. Jelikož je proso termofilní rostlina, mohla být jednou z příčin změna klimatu ve vrcholném středověku, spolu s rozšiřováním zemědělských oblastí do vyšších nadmořských výšek. „Pěstování prosa také vyžaduje relativně velké množství lidské práce, což z něj nečiní ideální plodinu pro vyživování rostoucí populace v centrálních oblastech,“ uvedla vědkyně.
Nové výzkumy zároveň odhalily i další změny, a to je zájem o sladkovodní ryby. Nárůst spotřeby živočišných produktů nová data ze Staré Boleslavi dokumentují po roce 1150 n. l. Některé důkazy jsou přitom ještě staršího data, ale souvisí pouze s pohřebištěm, obklopujícím hlavní sakrální stavbu ve Staré Boleslavi, kapitulní baziliku. „Větší obliba ryb patrně souvisí se změnami v náboženském myšlení a s rostoucím tlakem na dodržování křesťanských pravidel. V českém prostředí se ryby nekonzumovaly výhradně během půstu, ale byly pravidelnou součástí jídelníčku. Některé druhy – například štika – byly na šlechtických dvorech považovány za luxusní delikatesy,“ uvedla Drtikolová Kaupová.
Historické prameny naznačují, že pravidelný týdenní přísun ryb byl pokryt místní produkcí. Více ryb celkem logicky konzumovali kněží a obecně lidé spojení se staroboleslavskou kolegiátní kapitolou, tedy tehdejší honorace. Raně středověký hrad ve Staré Boleslavi byl založen kolem roku 900 n. l. jako jeden z opěrných bodů tehdy vládnoucí přemyslovské dynastie. Před polovinou 11. století (1039–46) zde český kníže Břetislav I. založil monumentální baziliku a významnou církevní instituci, kolegiátní kapitulu. Místo bylo pravděpodobně vybráno v souvislosti s kultem knížete Václava, který zde byl zavražděn v roce 935 n. l. a později se stal patronem českého národa a nejvýznamnějším českým světcem.
Z dynastického centra s roubenými víceprostorovými domy a jedním z nejstarších kostelů v Čechách, opevněného zcela unikátní celokamennou hradbou z 10. století, se Stará Boleslav před polovinou 11. století stala prvořadou církevní lokalitou. Z hlediska dochování kulturních vrstev s pozůstatky staveb raného středověku šlo donedávna o jednu z nejlépe dochovaných raně středověkých lokalit v Česku, protože stavební činnost, která zde probíhala v novějších obdobích, zasáhla historické jádro lokality jen minimálně. Antropologové zkoumali ostatky celkem 97 lidí ze dvou různých pohřebních areálů v centru Staré Boleslavi a srovnávali je s dostupnými daty z Prahy, která se ale týkala 28 pohřbů.