Cvičte pánevní dno. Rada je to jednoduchá, ale provedení – a jeho kontrola – je mnohem komplikovanější. Stává se tak, že ženy pravidelně cvičí, ale přitom nevědomky zapojují úplně jiné svaly. Tým ze Západočeské univerzity v Plzni, Lékařské fakulty v Plzni a německého Regensburgu proto vyvinul nositelné zařízení, které dokáže pohyb pánevního dna změřit a dát uživatelkám zpětnou vazbu. Je neinvazivní, funguje i přes oblečení a jeho další využití by mohlo sahat od fyzioterapeutických ordinací až po domácí cvičení.
O pánevním dnu se příliš nemluví. Přitom se tam nacházejí svaly, které mají v těle žen (ale i mužů) důležitou úlohu. Pomáhají držet pánevní orgány a u žen je jejich správná funkce kritická zejména během těhotenství a porodu. Jejich oslabení může souviset s inkontinencí, bolestí i dalšími obtížemi.
A oslabené je má hodně lidí: s poruchami pánevního dna se totiž podle dat potýká až 40 procent žen. „Jako prevence porodního poranění a těchto poruch se velmi dobře uplatňuje posilování svalů pánevního dna. Bohužel přibližně jedna pětina žen není schopna kontrakce pánevního dna, přestože je přesvědčena, že svaly stahuje správně,“ říká urogynekolog Zdeněk Rušavý z Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy.
„Zjednodušeně řečeno, mezi kostrčí a stydkou sponou je sval, který je pro zdvih pánevního dna nejdůležitější. Jmenuje se levátor neboli zdvihač pánevního dna. Tvoří jakousi misku, na které spočívá váha pánevních orgánů. Když ho stáhnete, sval se zvedne a s ním se zvedne celé pánevní dno,“ popisuje biomechanička Hana Čechová z Nových technologií – výzkumného centra ZČU.
A právě tady by mělo pomáhat zařízení, které vzniklo na ZČU. „Cílem tříletého projektu bylo vyvinout tréninkový nástroj, který by dokázal hodnotit kontrakce svalů pánevního dna. Důležité pro nás bylo, aby byl neinvazivní, tedy aby se nemuselo nic zavádět do pochvy. Zároveň jsme chtěli, aby zařízení bylo jednoduché a aby k jeho použití nebyl vždy nutný odborný personál,“ vysvětluje Jan Vychytil z NTC ZČU.
Výsledkem jsou, laicky řečeno, kalhotky se senzory, které si žena zapne kolem pasu. Na zařízení jsou dva hlavní senzory umístěné na hrázi a v blízkosti kostrče. Další sledují pohyb pánve jako celku. Z naměřeného signálu lze rozpoznat kontrakci i následné uvolnění svalů.
Prototyp už vyzkoušela třicítka dobrovolnic
Zařízení je určené všem věkovým kategoriím. V tuto chvíli je ve fázi testování na ženách mezi 18 a 45 lety. Na tom se podílejí hlavně studentky fyzioterapie na české i bavorské straně. Právě v příhraničí je totiž podle vědců a vědkyň nerovnoměrně rozložená specializovaná péče.
Přesnost měření odborníci porovnávali s lékařským ultrazvukem. „Výsledky nám potvrdily vysokou spolehlivost. Přístroj dokáže u uživatelky jednoznačně poznat vědomou a správně provedenou kontrakci. Získali jsme tak objektivní data, která doposud v domácích podmínkách nebylo možné měřit,“ říká Hana Čechová.
Technologie má ještě jeden důležitý rozměr. U intimního tématu je totiž samotná ochota nechat se vyšetřit součástí problému. „Dosud bylo možné kontrolu nad pánevním dnem vyšetřit pouze skrz pochvu nebo konečník, případně specializovaným zobrazovacím vyšetřením, což bylo pro řadu žen výrazně limitující. Pokud jim dáme do ruky bezpečný, vědecky ověřený a neinvazivní nástroj pro domácí použití, dokážeme předejít rozvoji poruchy u velkého množství z nich,“ zdůrazňuje urogynekolog Zdeněk Rušavý.
Zařízení se používá i přes spodní prádlo a při testování fungovalo dokonce i přes legíny. Na podobě zařízení spolupracovali také produktoví designéři z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU. Vzniklo několik vývojových verzí, než tým dospěl k hygienickému řešení s lékařským silikonem a pouzdry pro senzory vytvořenými pomocí 3D tisku.
Z laboratoře do ordinace – a možná domů
Výzkumný tým zároveň vyvíjí mobilní aplikaci, která měření převádí do srozumitelné podoby. Uživatelka tak sleduje hlavně barvy. Zelená znamená, že je vše v pořádku, červená upozorní, že kontrakce neproběhla správně. „Dokáže rozpoznat pohyb kostrče a oblasti intimních partií a kontrolovat, zda žena správně aktivuje pánevní dno, nebo zda si pomáhá břišními svaly,” vysvětluje Hana Čechová.
Právě zpětná vazba je podle výzkumníků jednou z největších výhod zařízení. Člověk totiž nemusí jen věřit, že cvik provádí správně. „U domácího použití ale vzniká otázka, zda si člověk správně umístí senzory a zda dokáže sám vyhodnotit, co mu měření říká. Proto si umím představit i variantu, kdy žena nejprve přijde k fyzioterapeutovi, který jí měření provede a ukáže, jak zařízení používat, a potom by ho mohla využívat doma,“ dodává Jan Vychytil.
Zájem už přichází i z praxe. Výzkumný tým už oslovila plzeňská fyzioterapeutka, která chce zařízení testovat se svými klientkami. „Nechceme, aby zařízení skončilo jen v šuplíku. Vidíme, že o něj existuje zájem, a rádi bychom ho posunuli dál. Nejsme ale obchodníci, takže s touto částí budeme potřebovat pomoc,“ uzavírá Hana Čechová.
A pokud se to podaří, plzeňští a bavorští vědci už mají v plánu další krok. Podobné zařízení by mohlo fungovat i u mužů. Jeho prototyp už existuje alespoň ve formě digitálního návrhu.
