Jak na doktorát v Česku i zahraničí? Poradí nový manuál

Budoucí i stávající doktorandi mají od srpna novou příručku. Poradí jim, jak si dobře vybrat téma práce, školitele a místo, kde chtějí pracovat. Přidá také tipy, jak absolvovat doktorát v zahraničí. Stáhnout si ji mohou zdarma.

Pokud vás nebavila již práce na bakalářce a diplomce, tedy takových malých vědeckých pracích nanečisto, nebude doktorát asi dobrý nápad. Zcela logicky zní jedna z rad nové příručky pro studenty, kteří zvažují jít na doktorát. Čtrnáctistránkový dokument letos v srpnu vydala Česká asociace doktorandů a doktorandek (ČAD) ve spolupráci se Studentskou komorou Rady vysokých škol a je zdarma on-line přístupný každému, kdo pokukuje po doktorském vzdělání. Elektronická brožura ale nemá za cíl studenty od doktorátu odradit. Cílem tvůrců je, aby studenti s čerstvým diplomem inženýra nebo magistra lépe zvážili, jestli skutečně na Ph.D. studium jít chtějí. A aby ti, kteří do něj nastoupí, měli dráhu doktoranda lépe promyšlenou a doktorát skutečně dovedli až do konce.

„Chceme studentům poskytnout určitý návod, nad čím vším se zamyslet a co vše si zjistit, než se rozhodnou do nějakého doktorského programu a k nějakému školiteli přihlásit. Doufáme, že díky našim radám, které vycházejí z našich vlastních zkušeností, se vyvarují toho, že by šli na doktorát tam, kde se jim nedostane kvalitního vedení a podmínek, jež jim umožní dokončit doktorát v řádné době, tedy do tří nebo čtyř let,“ říká předsedkyně ČAD Kateřina Cidlinská.

Prověřte si, jestli vám vůbec dají židli a stůl

Kritika a usměrnění není obrácené jen studenty, ale i přímo na vysoké školy. Asociace doufá, že do nekvalitních programů přestanou noví doktorandi nastupovat, a školy budou proto nuceny svůj přístup k doktorandům změnit, nebo program zavřít. „Kvalitní programy naopak budou odměněny tím, že o ně budou mít zájem kvalitnější uchazeči, kteří se chtějí doktorátu naplno věnovat,“ předpokládá Cidlinská.

I proto je součástí příručky i kapitola Výběr pracoviště, kde například autoři radí, aby si studenti před nástupem prověřili, zda pracoviště poskytuje fyzické pracovní zázemí. Tedy zda budou mít k dispozici pracovní stoly v kancelářích a laboratořích. Právě nedostatečné zázemí na půdě fakulty, kdy studenti nemají ani kam si k práci sednout, bývá častým důvodem k tomu, že z doktorátu předčasně odejdou. „Je dobré, když má doktorand na fakultě své místo, své pracoviště. Byť jen třeba židli a stolek, kam si může položit počítač. I tak základní věc ale často chybí, přitom výrazně zvyšuje motivaci studentů,“ zdůrazňuje Michaela Šmídová z Centra pro studium vysokého školství, která loni v prosinci dokončila rozsáhlou studii zaměřenou na to, proč čeští doktorandi tak často studium vůbec nedokončí.

Bez diplomu totiž po letech studia odchází v Česku každý druhý doktorand. Neúspěšnost doktorských studentů je 50procentní a jen sedm procent doktorandů absolvuje v řádném termínu, tedy za tři nebo čtyři roky. „Důvody, proč doktorandi studium předčasně ukončují, jsou různé. Některým nevyhovoval velký tlak na publikace, jiní měli o vědeckém prostředí představu, že je věda vznešená věc, ale když v ní začali působit, zjistili, že to až tak není,“ popisuje Šmídová.

Chtějte granty a řádné úvazky, radí brožura

Příručka radí studentům i co se týče financí: Zjistěte si, zda je možné získat příplatky z grantů (typu GAČR, TAČR, COST, EMBO, ERC) již běžících na pracovišti. Nebo: Zjistěte si, zda je možné získat na váš dizertační projekt interní školní grant. Nejlepší je, pokud můžete získat na práci na dizertaci standardní pracovní úvazek, doporučuje brožura.

Právě nedostatek peněz je totiž bolavým místem mnoha studujících doktorandů. Přestože ministerstvo školství zvýšilo doktorské stipendium z původních 7 500 na 11 250 korun měsíčně, ani tato částka zdaleka na život mladého vědce nestačí. „Jedná se o částku, která pokud není doplněna z dalších zdrojů, stále nestačí na pokrytí životních nákladů doktoranda. Tedy pokud nebydlíte v 25 či 30 letech u rodičů nebo nemáte od rodičů takové kapesné, že nemusíte řešit, jak zaplatit nájem, což v takto vysokém věku není standardem. Vždyť v tomto věku už mnozí lidé sami mívají děti,“ upozorňuje Cidlinská. Aby mělo více doktorandů možnost se své dizertaci skutečně věnovat a odevzdat ji včas, je podle ní třeba, aby školy zajistily mnohem většímu počtu doktorandů pracovní místo, tedy status zaměstnance, a ne jen „studentíka“. „Ovšem pracovní místo, které bude s prací na dizertaci přímo souviset, takže je nebude od práce odvádět, a které bude zaplaceno tak, aby doktorand nemusel hledat ještě práci bokem s dizertací nijak nepropojenou,“ připomíná Cidlinská.

Asociace chce s informací o příručce obeslat studentské senáty, kariérní centra a další oddělení, ve kterých studenti konzultují své další směřování. „Také se budeme snažit, aby se o příručce psalo na různých studentských serverech. Jsme čilí na Facebooku, kde nás sleduje přes 1600 lidí. Převážně se jedná o aktuální doktorandy, takže pro ně již je ´pozdě´, ale mají mladší kamarády, sourozence, známé, takže jim o příručce mohou říci,“ doufá Cidlinská.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.