Národní akreditační úřad čeká první vlna rozhodování o udělení institucionální akreditace. Jako první žádost v polovině října podala Univerzita Karlova, začátkem prosince tak hodlá učinit Masarykova univerzita a do konce roku chce stihnout zažádat i Univerzita Palackého. Některé školy naopak ještě vyčkávají, i proto, že se chtějí vyvarovat chyb a počkat na odstranění nejasností, které v některých věcech stále panují. Škola, které komise žádost neschválí, totiž může znovu požádat až za dva roky. Přechod na nové akreditace většinou provází také inventura studijní nabídky daných škol.
Rok příprav
Slavnostnímu podání žádosti předcházel na Univerzitě Karlově (UK) více než rok příprav, škola dokonce přesáhla požadavky zákonných kritérií tím, že dodala i mezinárodní ohodnocení, o které rektorát požádal Evropskou asociaci univerzit. Nejednalo se přitom o pouhé gesto – princip institucionálních akreditací funguje už tradičně v anglosaských zemích, nověji pak třeba v Německu a dalších státech Evropy, institucionální akreditace našich škol by tak měla usnadnit i mezinárodní spolupráci.
Přesto budou všichni zúčastnění až do jara příštího roku v nejistotě, zda v celém novém a složitém procesu něco podstatného neopomněli. To by mohlo mít teoreticky velmi neblahé následky – pokud by byla žádost zamítnuta, může škola novou podat až za dva roky. Národní akreditační úřad (NAÚ) má na posouzení sto padesát dní a jak předseda Stanislav Labík při převzetí žádosti naznačil, hodlají lhůtu využit prakticky beze zbytku. Je to pochopitelné – jde o nový úřad a zcela novou agendu, navíc UK jako největší univerzita v Česku podala žádost hned pro třiadvacet z celkových sedmatřiceti vzdělávacích oblastí pro všech svých sedmnáct fakult.
Prorektorka univerzity Radka Wildová je ovšem přesvědčena, že přípravě samotné žádosti, ale především všech nezbytných strukturálních změn – v první řadě vytvoření efektivního systému vnitřního hodnocení kvality v čele se sedmadvacetičlennou radou – věnovali dostatečnou pozornost. „Očekáváme především zvýšení prestiže na domácí i mezinárodní úrovni, ale třeba také, po překonání současného přechodného období, i jednodušší a méně nákladnou administrativu. Univerzita totiž své vlastní studijní programy zná velmi dobře a jejich definici i aktuální kritéria kvality výuky má detailně podchyceny ve svém informačním systému,“ řekla.
Revoluční změny studia
Nejen na UK, ale i na dalších vysokých školách přechod na institucionální akreditaci většinou provází inventura struktury studijní nabídky. Podle dřívější podoby Zákona o vysokých školách totiž bylo v České republice akreditováno přes osm tisíc oborů. Zmíněná inventura se ovšem netýká jen požadované přeměny studijních oborů na komplexní studijní programy, ale školy často sahají i k téměř revolučním systémovým změnám. Například Masarykova univerzita (MU), která chce žádost podat začátkem prosince a stejně jako UK hned pro třiadvacet vzdělávacích oblastí.
Současně s institucionální akreditací tak MU připravuje novou strukturu studijní nabídky, která počítá se třemi variantami průchodu studiem. První možností bude jednooborový studijní program, který v podstatě kopíruje současné jednooborové studium s obvyklou sadou povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů. Druhou variantu představuje studijní program s možností užší specializace. Největší novinkou je pak takzvané sdružené studium, které dává studentům možnost zapsat si k hlavnímu studijnímu plánu (takzvaný maior) ještě plán vedlejší (minor), a složit si tak studium ze dvou odlišných studijních programů. Podle rektora MU Mikuláše Beka vychází nová podoba studijní nabídky více vstříc studentům i trhu práce. Mladým lidem umožní vybrat si konkrétnější specializaci nebo vedlejší studium nikoli hned při zápisu, ale až po absolvování prvních semestrů.
Olomoucká Univerzita Palackého (UP) zase velmi usiluje o větší prostupnost učitelských a neučitelských studijních programů. „Uchazeč by si mohl volit kombinaci sdružených programů napříč fakultami, která bude nejlépe odpovídat jeho budoucímu uplatnění. Proto jsme se s fakultami dohodli na základních poměrech mezi maior a minor, které to našim studentům umožní,“ vysvětlil prorektor Vít Zouhar. Žádost o udělení institucionální akreditace pro celkem dvaadvacet oblastí chce UP podat 21. prosince.
Naproti tomu třeba Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) bude do konce roku žádat pouze o oblasti „Ekonomické obory" a „Informatika", které ale podle prorektora VŠE Petra Dvořáka pokryjí prakticky všechny studijní programy školy. Už nyní tu totiž podle něj pracují s velmi prostupným a individuálně volitelným systémem hlavních a vedlejších specializací.
Důležité bude hodnocení
Klíčovou podmínkou pro udělení nového typu akreditace bude již zmíněný funkční systém vnitřního hodnocení. Některým školám přitom v podstatě stačí pouze funkčně modifikovat stávající systém. „Masarykova univerzita rozvíjí systém vnitřního hodnocení vzdělávací činnosti již téměř deset let, v posledním roce jsme jej pouze rozšířili a doplnili. Institucionální akreditaci proto vnímáme spíše jako potvrzení správnosti a formální dovršení probíhajících změn než jako jejich základ,“ komentoval prorektor Michal Bulant.
Situaci mají nyní usnadněnou i školy, které podléhají nadnárodní regulaci a už v minulosti se jich týkala přísnější kritéria a mezinárodní hodnocení – to platí třeba pro Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno, kde obory veterinární lékařství, veterinární hygiena a obor farmacie přímo reguluje směrnice číslo 36/2005/ES.
Pro jiné je ovšem proces o něco složitější. Ozývají se i varování před riziky. „Snažíme se najít rozumnou míru hodnoticích procesů tak, aby se nám nestalo, že všechny nakonec uhodnotíme a nikdo nebude mít sílu, ani chuť, dělat něco jiného, než jen hodnotit. Anebo naopak, místo učení bude ztrácet energii vylepšováním svých hodnocení. S inovovanými procesy stále zdůrazňujeme, že jsou pro Univerzitu Palackého pouhým prostředkem k sebereflexi, nikoli cílem. V posledních letech jsem viděl mnoho excelentních systému kvality. Když ale hovoříte s kolegy na pracovištích upřímně, dozvíte se, že jsou to mnohdy systémy o sobě, nikoli tak funkční, jak se jen zdají být,“ upozornil třeba prorektor UP Vít Zouhar.
Nejdříve v příštím roce podají žádost o udělení institucionální akreditace například Vysoké učení technické, Mendelova univerzita nebo Univerzita Tomáše Bati. Důvodem je většinou snaha ještě před tímto krokem detailně připravit potřebnou restrukturalizaci studia a ověřit v praxi posílené hodnoticí procesy. Například zlínská univerzita chce pro zvýšení prestiže jít vysoko nad rámec standardů Nařízení vlády o vysokých školách číslo 244 či metodik NAÚ, hodlá vyhovět i celoevropským standardům kvality vysokoškolského vzdělávání.
Co se stávajícími studenty?
Víceméně všechny oslovené vysoké školy přiznávají, že v odstartovaném procesu nových akreditací dosud chybějí odpovědi na některé zásadní otázky – především, co se studenty, kteří začali či začnou studovat ještě původně akreditované obory, ale absolvovat budou až po té, co tyto obory ze zákona zaniknou. Zákon totiž v této věci nestanovuje žádné přechodné období a jednotlivé školy si zatím možnost řešení vykládají dost rozdílně – očekávají přitom, že tento problém v brzké době upřesní NAÚ, případně přímo ministerstvo, lze rovněž očekávat, že se této problematice bude věnovat i Česká konference rektorů. Všechny univerzity ale garantují, že stávající studenti budou moci školu řádně dokončit, byť možná formálně (nebo dokonce fakticky) v jiném programu, než ve kterém začínali.