Antropoložka Kateřina Vaňatková z Masarykovy univerzity se díky Fulbrightovu stipendiu vypravila do arizonského Tucsonu, kde bude zkoumat kosterní pozůstatky lidí, kteří žili v Sonorské poušti. Zajímá ji, jak se do kostí propsaly nemoci, životní podmínky i způsob stravování – a také, jak tyto stopy odhalit, aniž by bylo nutné vzácný materiál výrazně poškodit.
Údolní horečka, hantavirový plicní syndrom ale taky třeba metabolické predispozice, které z domorodého kmene Pima v důsledku změny životního stylu učinily populaci s jednou z nejvyšších prevalencí diabetu druhého typu na světě.
Z pohledu Středoevropana diagnózy z učebnice, na americko-mexickém pomezí zdravotní obtíže, s nimiž se tamní obyvatelé potýkají dlouhé dekády či rovnou celá staletí.
„Jde o onemocnění typická pro americký jihozápad, respektive oblast Sonorské pouště, která se rozkládá na jihozápadě Spojených států a severozápadě Mexika,“ upřesňuje Kateřina Vaňatková, která do krajiny zpopularizované seriálem Perníkový táta zamířila studovat v rámci Fulbrightova stipendia.
Mladá vědkyně má za sebou studium antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, doktorské studium absolvuje na Lékařské fakultě, na Anatomickém ústavu. Jeho přednosta profesor Marek Joukal s hrdostí a zároveň nadsázkou říká, že jde-li o úspěšnost v prestižním stipendijním programu, musí být brněnští anatomové mezi těmi vůbec nejlepšími žadateli.
Sám před osmi lety strávil díky Proschek-Fulbrightovu stipendiu pro lékaře šest měsíců v Minnesotě. Náročným výběrem tehdy prošel jako teprve třetí člověk z Masarykovy univerzity. Vaňatková teď navazuje nejen na něho, ale také na další kolegyni z anatomického ústavu, neurovědkyni Karolínu Bretovou, která rovněž na Minnesotské univerzitě zkoumala chronickou bolest související s poraněním periferních nervů. Stejně jako ona získala Fulbrightovo stipendium pro výzkumný pobyt v rámci postgraduálního studia.
Na rozdíl od svých spolupracovníků, kteří na severu Spojených států přivykali chladnějšímu podnebí, se Vaňatková musela připravit spíš na ostré pouštní slunce. Zamířila na University of Arizona v Tucsonu, kde se mohou teploty i během zimních měsíců vyšplhat až k 30° C.
„Najít pracoviště, které by bylo ochotné někoho přijmout a zároveň disponovalo dostatkem kosterního materiálu, který je pro mou práci nezbytný, bylo obtížné. Můj školitel však působí nadšeně, navíc Arizonská univerzita má vysokou úroveň svých přírodovědných programů,“ přibližuje Vaňatková, která se ve svém výzkumu zabývá právě analýzou kosterních pozůstatků.
Prapůvodní obyvatelé v nehostinné oblasti úspěšně hospodařili tisíce let před příchodem Evropanů, dodnes v regionu žijí desítky tisíc jejich potomků. Přímo v srdci Sonorské pouště se nachází jedna z největších indiánských rezervací v USA a veřejné nápisy v kampusu Arizonské univerzity jsou vedle angličtiny vyvedeny i v jazycích původních obyvatel. Z pohledu antropoložky takový odkaz představuje příležitost dostat se k unikátním výzkumným materiálům, ale i zcela novou výzvu.
„V Americe je silně rozvinutý program repatriace, což znamená, že naprostá většina kosterních pozůstatků původních obyvatel je nevyužitelná, pakliže k tomu nesvolí kmen, jemuž přísluší. Což se příliš neděje, protože chtějí své předky pohřbívat,“ vysvětluje Vaňatková. „Naštěstí, můj školitel úzce spolupracuje s kolegy z Mexika, takže krom novodobějších pozůstatků z americké části Sonorské pouště má k dispozici i spoustu skeletů z mexické části datovaných do období stovek let před naším letopočtem.“
Vaňatková sebe sama opatrně označuje za paleohistoložku navazující na odkaz doktorky Aleny Němečkové, která svou profesní dráhu spojila s Lékařskou fakultou v Plzni Univerzity Karlovy. Také ona se zabývá paleopatologií, tedy oborem zkoumajícím, jakými nemocemi lidé v dávných časech trpěli, k čemuž využívá histologické metody založené na mikroskopickém vyšetření tkání.
„Často pracujeme s historicky významným materiálem. Histologie je však destruktivní metoda, protože vyžaduje odběr části kostní tkáně, což je v případech, kdy pracujete například se vzácnými vzorky z dob stěhování národů nebo z pravěku, problém,“ uvádí kontext svého výzkumu zapálená vědkyně. Její snahou proto je dostat do analýzy vzorků a diagnóz postupy, které zkoumaný materiál znehodnotí jen minimálně, pokud možno vůbec. Ať už jde o barvící techniky či využití rentgenové mikrotomografie neboli mikro-CT.
Ve Spojených státech naváže na svůj výzkum z Česka a zároveň si na jiném kontinentu vyzkouší práci se zcela jiným typem kosterních pozůstatků.
„Lidé žijící v poušti pochopitelně trpěli jinými nemocemi než Středoevropané. Významnou součástí jejich jídelníčku byla kukuřice, měli tedy dost poškozený chrup. Taky měli omezené zdroje pitné vody, přes které se mezi nimi mohla šířit infekční onemocnění. Příznaky toho, jak těžký život vedli, jsou vidět na jejich kostech, byť se některé, pro mě nové, budu teprve muset naučit hledat,“ vyjmenovává Vaňatková, vyhlížející, že jí během následujícího půl roku pod rukama projdou stovky až tisíce kosterních pozůstatků původních obyvatel Ameriky i těch, kteří se nehostinný kout země v průběhu staletí pokoušeli kolonizovat. S úsměvem pak dodává: „Samotné vzorky mě asi odvézt nenechají, přesto věřím, že se mi svůj výzkum podaří obohatit o materiál a data z jiného kontinentu. A třeba taky navázat nějakou užitečnou spolupráci do budoucna.“