Když touhu po kariéře cyklisty nezbrzdí ani nemoc: „Inzulin si píchnu i za jízdy“

Student Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Václav Šňupárek si postupně plní sny o kariéře profesionálního cyklisty a nehodlá svůj rozlet brzdit ani překážkou v podobě cukrovky 1. typu. 

Jako malý zdravý kluk vyzkoušel různé sporty a v některých to dotáhl i na úroveň mládežnické reprezentace. Dařilo se mu v orientačním běhu, lyžování, atletice, tenise, ale nejvíc si zamiloval cyklistiku. „Závodil jsem na horských kolech, silniční kolo jsem měl především kvůli tréninku. Prioritu jsem ze silnice udělal až v srpnu 2017,“ říká Václav v rozhovoru pro magazín Forum a vrací se k okamžiku, který mu výrazně změnil život – lékaři mu diagnostikovali cukrovku I. typu.

„Díky studiu fyzioterapie to pro mě velké překvapení nebylo. V několika týdnech před diagnózou jsem začal mít při závodech pravidelně obrovské křeče. K tomu se přidaly i klasické diabetické symptomy: polydipsie a polyurie, tedy až extrémní žízeň a s tím spojené časté močení, že jsem se kvůli neustálému probouzení a vstávání ani nevyspal,“ vzpomíná na události, kdy strávil čtyři dny v nemocnici kvůli vyšetřením a nastavení prvního plánu terapie.

Na variantu, že by se musel vzdát vrcholové cyklistiky, však ani nepomyslel. Naopak. „Věděl jsem, že existuje profesionální cyklistická stáj, kde všichni závodníci mají diabetes 1. typu a závodí i na těch největších cyklistických závodech. Nemoc jsem tak paradoxně využil jako nečekanou příležitost stát se profesionálem.“

Tou stájí je Team Novo Nordisk, která se kromě sportovních cílů snaží celosvětově podporovat a inspirovat lidi s diabetem. Jen na sociálních sítích ji sleduje přes 8 milionů followerů. Václav stáj oslovil a díky kladné reakci posílal koordinátorům talentů měsíční tréninkové souhrny a výsledky v závodech. Na základě toho jej dva roky po sobě pozvali na talentový kemp do USA, kde z pětadvaceti cyklistů z celého světa vybírají do týmu talentů dva. Jedním z nich a dosud jediným Čechem se loni stal právě Václav Šňupárek.

Začátky mezi profesionály ovšem nebyly jednoduché. „Delší, domácí část sezóny se mi v prvním roce vůbec nevydařila, ale když jsme se pak s týmem potkali v Turecku, rozjel jsem se, a celý zbytek programu podával dobré a spolehlivé výkony.“ Jako nováček pracoval s ostatními ve prospěch dvou lídrů, kteří se na konci sezóny posunuli do elitního PRO týmu stáje.

Tam by se rád po letošní sezóně dostal i Václav. „Bylo by ideální posunout se, přece jen Development tým se soustředí na mladší jezdce. Ale vzhledem k tomu, že cukrovku mám „teprve“ tři roky, nerostl jsem pod týmovým dohledem. Navíc mi oproti soupeřům chybí i nějaké ty hodiny v sedle, jelikož jsem neprošel mládežnickými kategoriemi. Snažím se to překonat tréninkovou pílí a v minulé sezóně jsem odtrénoval nejvíce hodin i kilometrů. Jsem zvědavý, jaký výkonnostní posun udělám. Zatím čísla vypadají velmi slibně, a rád bych v týmu zaujal pozici lídra, abych měl možnost dosáhnout na individuální výsledek, například zisku UCI bodů. V uplynulé sezóně jsme viděli, že to možné je.“

Z pohledu laika může vypadat vrcholová cyklistika pro diabetika jako hazard se zdravím, ovšem Team Novo Nordisk má špičkové lékařské zázemí a všichni závodníci jsou pod pečlivou kontrolou. „Tým má se závodníky s diabetem největší zkušenosti, a to i napříč dalšími sporty, jsme v této oblasti i částečně průkopníky. Dá se tvrdit, že tým objektivně komunitě diabetiků pomáhá. Ať už jako inspirace, nebo i díky odborným publikacím vědecké části našeho týmu, které se objevují v renomovaných žurnálech,“ popisuje Václav.

Navíc pohyb je pro diabetiky obecně velmi důležitý. „Sport a vysoký výdej energie mi naopak s kontrolou diabetu velmi pomáhá. Jen jsem si musel zvyknout na to, že musím přesně sledovat co a kdy jím, a adekvátně aplikovat potřebné množství inzulinu,“ doplňuje.

Na těle má senzor, který každých pět minut posílá informaci o hladině glykémie do mobilu nebo jiného zařízení. Díky tomu ví, jak se hladina glykémie vyvíjí. „Normálně se měří glykémie z kapičky krve z prstu, ale to je pro nás dost nepraktické a zdlouhavé. Pokud bych se měl tímto způsobem měřit každých pět minut, tak bych asi potřeboval větší zásobu prstů než standardních deset,“ směje se.

Mladého cyklistu nerozhodí ani situace, kdy si musí aplikovat inzulin přímo během závodu. „Stalo se mi to v září v Turecku, kde byly extrémní teploty a kvůli tomu jsem musel hladinu cukru snižovat i při závodě. Inzulinové pero mám v kapse dresu, a píchnout si trochu inzulinu je otázka několika vteřin. Často se v rychlostech 40-50 km/h oblékáme či jíme, takže pro nás není zásadní problém dát na chvíli ruce z řídítek. Někteří týmoví kolegové mají pumpu, která jim inzulin aplikuje sama. Pro ně to je tak ještě snazší.“

Na stáži v Dominiek Savio Institute vzdáleném necelých čtyřicet kilometrů od Brugg trávil každý den pětihodinovou praxi hlavně s dětmi s různými formami dětské mozkové obrny. „Vybral jsem si to záměrně. Praxe v klasických ortopedických ústavech jsem již absolvoval u nás, a naopak dětská mozková obrna a neurologie, to bylo pro mě něco mnohem více neznámého.“

Kromě cyklistiky musí Václav Šňupárek svůj volný čas pečlivě plánovat, aby stíhal i studium fyzioterapie na Fakultě tělesné výchovy UK. A když před dvěma lety odjel na Erasmus do Belgie, jedné z velmocí cyklistiky, nebylo to jen kvůli sportovním ambicím. Belgie je také lídrem ve fyzioterapii, takže chtěl využít obě tyto možnosti.

Práce s dětskými pacienty jej zaujala, nepředpokládá však, že by se tomuto oboru v budoucnu věnoval, třeba po sportovní kariéře. „Myslím, že jako sportovec můžu více pomáhat jinde, kde využiji i své zkušenosti z vrcholového sportu. Určitě mi to ale rozšířilo obzory. S některými pacienty jsem udělal během těch několika týdnů výrazný pokrok, bavilo by mě vymýšlet jiné terapie,“ vzpomíná na zkušenost, která mu pomohla vypracovat bakalářskou práci na téma "Kazuistika pacienta s dětskou mozkovou obrnou“.

Nyní se tak soustředí především na cyklistickou kariéru, která mu zabere většinu času. “Závodí se od února do října, ale i ve zbylých měsících se jezdí profesionální závody, závodit se dá vlastně pořád. Offseason jsem měl tři týdny v listopadu, pak jsem měl jeden až dva týdny nijak neřízeného tréninku. To se můžeme věnovat i jiným sportům. Ale od začátku prosince už se opět připravuji na další sezónu,“ popisuje.

A čemu se věnuje, když nemusí být v cyklistickém sedle? „Když můžu nahradit trénink na kole jiným sportem, tak nejčastěji to je v zimě na běžkách, ale tolik příležitostí nedostávám. Poslední volno jsem využil na krátké výlety a jízdě na horském kole, nebo delší pěší výlety, například v Krkonoších. Na soustředění pak s sebou mívám knihy, také čas trávím kompenzačním cvičením, nebo klasicky na telefonu.

Celý rozhovor si můžete přečíst na www.ukforum.cz