Univerzity by měly do veřejné diskuze víc vstupovat, chybí ale synchronizace výstupů

V čele Českého vysokého učení technického (ČVUT) od února dál pokračuje rektor Vojtěch Petráček. Zatímco jeho první funkční období bylo ve znamení boje s covidem, kdy pražská technika získala dobré renomé například díky výrobě dezinfekce, ochranných masek nebo plicních ventilátorů, hned na začátku druhého období musí staronový rektor řešit dopady válečného konfliktu na Ukrajině.

„Vysoké školy pomáhají samotným ukrajinským studentům, kteří zde studují, a současně podporují stejně jako celá naše země i Evropská unie bojující Ukrajinu prostřednictvím opatření, která brání tomu, aby Rusko v tomto konfliktu posilovalo,“ popisuje rektor ČVUT, původně jaderný fyzik, který bude pražskou techniku řídit až do ledna 2026. 

Jakou konkrétní podobu mají opatření na pomoc Ukrajině konkrétně třeba na ČVUT?
Na podporu našich ukrajinských studentů jsme podnikli řadu kroků. Pokud budou v nouzi, poskytneme jim bezplatné ubytování a stravování a příspěvek deset tisíc korun měsíčně. Nabízíme jim možnost ubytování pro jejich blízké. V případě, že obdrží povolávací rozkaz, mohou počítat s naší materiální a finanční výpomocí před tím, než narukují, a další formou pomoci při následném návratu ke studiu. 

Řešili jste i ruské studenty a studentky, kteří u vás studují?
Zakázali jsme financování výzkumu na území Ruska a Běloruska, stejně tak cesty zaměstnanců za účelem studia a výzkumu do těchto zemí nebo prodej licencí a patentů. Pozastavujeme veškeré výzkumné smlouvy a dohody s Ruskou federací a Běloruskem, abychom agresora neposilovali. Současně jsem ale poslal dopis všem našim ruským a běloruským studentům, ve kterém jim vysvětlujeme naše postoje, vyjadřujeme pochopení pro to, že kroky prezidenta Putina nejsou jejich vůlí, a vyzýváme je, aby o svých poznatcích díky svobodnému přístupu k informacím v naší zemi dál informovali své přátele a příbuzné v Rusku a Bělorusku. 

Mohou vysoké školy pomoci i s dlouhodobějším komplexnějším řešením? Poradit například politické reprezentaci, jak snížit závislost na energiích z Ruska?
Tady se pro vysoké školy otevírá široké pole působnosti. Jsou na politicích nezávislé a mají odbornou kapacitu na to, aby mohly na základě vědeckého přístupu a dle nejlepšího svědomí vědců navrhnout řešení, upozornit na jeho rizika a kvality. Pokud by takto univerzity vstupovaly do diskuze, nedocházelo by tak často k nekvalifikovaným nebo ideologizovaným soudům.

Jak by to mělo fungovat?
Snažíme se vytvořit univerzitní think tank, který by šel tímto směrem. Při řešení otázek spojených například s vývojem elektromobilů, budoucností standardních aut nebo jaderné energetiky už nám to funguje. Chceme takto postupovat systematicky, aby to bylo jasné a ukotvené. 

Jde o to zkoordinovat činnost řady odborníků, kteří už různé problémy řeší a mají k nim dílčí analýzy. Ty je ale potřeba synchronizovat. Právě ta synchronizace, to propojení tu strašně schází. A státní správa na to nemá kapacitu. 

Při boji s covidem byl ale hlas vědců a vědkyň ve veřejném prostoru často rozporuplný a politici se v tom nedokázali zorientovat. Poučili jsme se z této situace?
Určitě jsme se poučili v tom, že se odborná debata nemá odehrávat přes média, která si vyberou pouze část informací a při zjednodušování ji pak ještě zkreslí. Navíc odborník často vidí za svůj obor pouze část problému. Vždy je třeba to zkonzultovat s dalšími odborníky i z jiných oblastí. Když se do veřejného prostoru dostanou prvky nedokončené akademické debaty a nevyjasněných názorů, tak to celou situaci naopak komplikuje. Tu odbornou debatu je třeba vést na akademickém fóru, a ne v novinách.

Ochota musí být ale také na straně politiků a političek. Vnímáte v tomto ohledu nějakou změnu po nástupu nové vlády?
Je obrovská změna. Je vidět, že komunikace představitelů vlády a pana premiéra je něco zcela jiného. Petr Fiala je akademik, je to bývalý rektor, který ten velký systém státu řídí se stejným klidem jako univerzitu.  

Jaký je tedy názor odborníků na naši energetickou závislost na Rusku?
Myslím, že 24. února umřel Green Deal, který by nás na hodně dlouhé přechodové období učinil závislými na plynu. Logickou cestou je reaktivace atomových elektráren v Německu, nouzové využití uhlí, přepojení na jiné kanály dodávky plynu a samozřejmě další vývoj ekologických zdrojů, ale ty nemají dostatečnou energetickou výtěžnost, aby dokázaly pokrýt spotřebu Evropy. Nemůžeme si dovolit být závislí na východních zdrojích.  

Jenže jaderná energetika vyvolává obavy, zvláště ve válečném konfliktu. Co když se jaderná elektrárna stane terčem útoku?
Jak jsme v posledních dnech mohli opakovaně slyšet od předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové, je jaderná elektrárna velmi odolný objekt, už proto, co se děje uvnitř. Je konstruována tak, aby odolala všem možným útokům, a zároveň je pod přísnou ochranou Ženevských konvencí. Je to speciální zařízení, u něhož ta či ona strana konfliktu chápe, že v případě jeho zničení se oblast stane pro dalších 50–100 let neobyvatelnou a jeho vyřazením by se všechny strany, které se kolem něho pohybují, samy připravily o významný zdroj energie. 

Je to tedy to nejbezpečnější, co nyní máme?
Je to velmi bezpečné, je to tak konstruované, a hlavně není alternativa. U nás to naštěstí jde správným směrem a doufám, že se rychle postaví další bloky. Věřím také, že se výhledově podaří dotáhnout elektrárny postavené na jaderné fúzi, při které dochází ke slučování atomových jader lehčích prvků v jádra těžších prvků a zároveň k uvolnění energie. Ve srovnání s aktuálně využívaným principem štěpení jader těžkých prvků je to sice složitější postup, nicméně tímto způsobem vlastně funguje Slunce. 

Takže si budeme na Zemi vytvářet taková malá sluníčka. Jak jsme v tom daleko?
I u nás v Česku existují pracoviště, která se zabývají fyzikou plazmatu, například na Akademii věd ČR. Malý tokamak, tedy zařízení, ve kterém zkoumáme jadernou fúzi jako možný zdroj energie, má také naše fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská. Velká zařízení, kde lze ověřit, jak by to mělo fungovat ve velkém, jsou na jihu Francie a v Británii. Ověření funkčnosti je ale dlouhodobější záležitost pro následujících deset let. 

Znamená to, že se ustupuje od hledání využití alternativních zdrojů energie?
Budeme muset zvážit, jak a v jaké míře je využijeme, a také to, jak rychle budeme ustupovat od zdrojů, které nyní máme a které sice vytvářejí kysličník uhličitý, ale zase dovedou vyrobit energii, kterou bychom jinak neměli. V tomto ohledu je potřeba se řídit racionálním a vědecky zdůvodnitelným přístupem, nikoliv ideologií.

Jak konkrétně?
Tak například představa, že přepneme veškerou autodopravu na baterky, je nesmyslná, je to ideologický postoj. Fyzika říká, že tohle není možné. Současné elektrárny nejsou s to vyrobit tolik energie. A mimo to, když začne být zima, tak nám elektromobily začnou zastavovat v půlce běžného dojezdu. To není globální řešení tohoto problému. Cestou je například vývoj syntetických paliv, vodík a další cesty, které nám umožní snížit emise oxidu uhličitého. Musíme hledat alternativy, ale nemůže to být ideologicky pouze jedním směrem, tedy že od teď jdeme všichni na elektřinu. 

Bude ale na výzkum a vývoj a obecně na vědu dost peněz s ohledem na očekávaný propad veřejných financí v důsledku covidu a válečného konfliktu?
Financování vědy v rozpočtu pro letošní rok je posíleno tak, jak bylo slíbeno, což odráží strategickou důležitost výzkumu i aplikace a kvalitní výuky a vzdělávání na vysokých školách. Vláda si tuto skutečnost dobře uvědomuje. Lze také očekávat, že dojde ke strategickému posílení výzkumu v obranných oblastech. 

Mohou se do toho zapojit firmy?
Firmy se zapojují do jiného segmentu financování výzkumu než stát. Ale i v případě spolupráce firem a univerzit bude docházet k nárůstu, protože vývojový potenciál ke špičkové ekonomice, ale i v obranném sektoru nelze rozvinout jinak než s pomocí univerzit.  

A nebudou chybět lidské zdroje? Jak chcete s ohledem na nízký zájem uchazečů a uchazeček o technické obory získat dostatek talentovaných studujících?
Ten problém tady určitě je a hodně souvisí s kvalitou přípravy učitelů matematiky, fyziky, chemie, informatiky, kteří by podle mého soudu měli být častěji absolventy technicky zaměřených fakult. Pedagogické fakulty sice naučí, jak učit, ale nedávají takový přehled o oboru. Přírodní a technické obory jsou složité, a proto je pro motivaci žáků na základních školách a studentů na středních školách důležité, aby byl jejich učitel pro obor zapálený, dokázal vysvětlit, k čemu jsou ty znalosti dobré v reálném životě. Aby měl nějakou vlastní zkušenost s výzkumem. 

Bude ČVUT takové studijní obory nabízet?
Aktuálně máme jeden učitelský program tohoto typu, ale budeme tento typ studia rozšiřovat. Počítáme s otevřením podobných studijních programů zejména pro naše absolventy, kteří mají silné základy v technických oborech, které si následně doplní o didaktiku a pedagogiku, aby mohli dobře učit.

Ve svých cílech pro druhé funkční období máte i posun v mezinárodních žebříčcích. Jak toho chcete dosáhnout?
Za pomoci dobré strategické spolupráce uvnitř univerzity. Tím, že se podíváme na to, jak je univerzita vnímána zvnějšku, budeme hledat hodnotitele, kteří nás znají, a budeme víc mezinárodně viditelní, což jsou faktory, které nám mohou pomoci v této části hodnocení. A pak samozřejmě kvalitní výzkum a jeho výstupy, pozitivní zkušenost našich pracovníků a studentů. 

V čem se bude lišit druhé funkční období od toho prvního?
V tom prvním období se nám podařilo vytvořit prostředí, ve kterém jsme schopni v daleko větší míře spolupracovat. Nastavili jsme strategie i vnitřní předpisy a dohodli se na tom, co chceme dělat v následujících letech. Teď to chceme realizovat. Ale říct, co přesně se bude dít v druhém období, to je těžká extrapolace. Každopádně pracujeme na pevně postavených základech, na schopnosti spolu dobře mluvit a spolupracovat uvnitř univerzity.

Rektorem ČVUT jste od 1. 2. 2018 a budete do roku 2026. V letech 2010 až 2015 jste zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum. Myslíte, že se ještě vrátíte k vlastnímu bádání a výuce?
Moje věda s rektorskou funkcí skončila. Rektorská pozice je práce na 130 procent. Své původní obory, částicovou fyziku a kvantové technologie, stále sleduji a studuji pro zábavu, ale nelze být rektorem a současně aktivně provozovat výzkum a aktivně učit. Během prvního funkčního období jsem ještě k úspěšnému absolutoriu dovedl několik doktorandů. Že bych se vrátil učit ty samé předměty, se nedá předpokládat, ale uvidíme, co budoucnost přinese. 

Odkud čerpáte energii a jak relaxujete?
Můj koníček je hudba. Hraju a skládám písničky. Své nahrávací studio jsem si přenesl přímo do pracovny a díky tomu si na hudbu vždycky trochu času najdu.