Odjet do zahraničí je při studiu esenciální, říká designér Václav Mlynář

Václav Mlynář patří mezi úspěšné produktové designéry a kreativní ředitele. Vystudoval Ateliér produktového designu u Michala Froňka a Jana Němečka na pražské UMPRUM, kromě toho získal magisterský titul v oboru Product Design na londýnské Royal College of Art. Jaké zkušenosti si odnesl ze zahraničních stáží a profesních zkušeností? Jak hodnotí motivaci zahraničních studentů a studentek?

Již odmala měl tendence navrhovat různé motokáry a vylepšováky, produktový design ho fascinoval vlastně dřív, než tento termín znal a začal studovat na pražské UMPRUM. 

Nejlepší škola je podle něj ale stejně jakákoli změna prostředí. „Proto jsem se po přijetí na UMPRUM hned rovnou přihlásil na Erasmus a vyrazil do Kodaně a nakonec i odjel studovat a pracovat do Londýna. Využil jsem ale i dvou meziateliérových stáží přímo na UMPRUM, a to v Ateliéru designu nábytku a interiéru u Jiřího Pelcla a u Evy Eisler v Ateliéru K. O. V., což byla také skvělá zkušenost,“ dodává.

Proč jste pro své studium zvolil UMPRUM v Ateliéru produktového designu Michala Froňka a Jana Němečka?
Už jako malé dítě jsem chodíval na UMPRUM s mojí mámou Lucií, která na škole studovala a následně i pracovala, na klauzury, diplomky či vernisáže a vždy mě nejvíce zajímal právě Ateliér produktového designu. Jan Němeček s Michalem Froňkem určitě také hráli velkou roli v mém rozhodování. Jejich práci jsem vždy obdivoval a myslím si, že mě hodně ovlivnila.  

Už během studia na střední škole jste pobýval v USA, na UMPRUM jste pak využil Erasmu a vyrazil do Kodaně a následně jste v Londýně studoval na prestižní Royal College of Art. Jaké jste zaznamenal rozdíly, ať už mezi vyučujícími, nebo spolužáky a spolužačkami?
Na Royal College of Art jsem měl opravdu štěstí na skvělé učitele i spolužáky, kteří mi neuvěřitelně otevřeli oči a rozšířili můj pohled na design. I to, co všechno tento pojem může obsáhnout. Bylo to hodně dáno tím, že jsem se přihlásil do ateliéru, který řešil témata, o kterých jsem předtím vůbec nepřemýšlel. Snažili jsme se hledat odpovědi na otázky, jak přenést produkty a služby z digitálního světa našich telefonů zpět do fyzické, haptické reality. Bylo to nesmírně zajímavé. Největší rozdíl jsem ale viděl v motivaci studentů vytěžit ze školy maximum. Dalo by se říct, že jsme ve škole téměř žili a mimo školu se chodilo jen spát. Bylo to velmi intenzivní, ale skvělé.

Jak vás dlouhodobý pobyt v Londýně ovlivnil a které zkušenosti jste si odnesl?
Určitě mi rozšířil obzory a ukázal mi, jaké to je žít v takovém kosmopolitním městě obklopen všemi kulturami světa. Mimo to mě pobyt posunul dále i jazykově. Londýnský pobyt mi také ukázal i to, jak hezky a jednoduše, i když trochu nudně, se žije v Praze.

Dokázal byste nyní popsat pohled zahraničních designérů či investorů na současný český design?
Na toto téma určitě nejsem expert, ale obecně nemám rád používání termínu „český design“. Moje zahraniční zkušenost mě naučila, že pokud člověk chce, tak je možné poměrně snadno navrhovat nejen pro české, ale pro všechny evropské firmy. Díky Evropské unii nám v tomto směru nejsou kladeny žádné překážky. Abych ale odpověděl, český design hodně záleží na českých firmách a jejich odvaze investovat do designu a vývoje. I když se toto neustále zlepšuje, tak si stále mnoho z firem neuvědomuje, že bez kvalitního designu a inovace nemají v dnešní konkurenci šanci do budoucna přežít. 

Vnímáte jako designér nějaké regionální hranice, ať už smýšlením ohledně designu, či čistě praktické bariéry při realizaci zakázek? Změnil se například váš profesní postoj k Velké Británii po brexitu, co se týče vystavování či spolupráce s klienty?
Na toto jsem již trochu odpověděl. Hranice, pokud se bavíme o Evropské unii, nevnímám, protože tu prakticky pro moji profesi žádné nejsou. Brexit je bohužel velmi smutná věc, která hranici opět vytvořila a velmi zkomplikovala jak pracovní, tak obchodní příležitosti pro obě strany. V našem studiu na žádných projektech ve Velké Británii momentálně ani nepracujeme. 

Máte nyní v plánu nějakou zahraniční spolupráci či výstavu?
Zahraniční výstavy řeším převážně skrze sklárnu Bomma, kde působím jako kreativní ředitel. Zrovna nyní pracujeme na výstavním stánku pro Salone del Mobile v Miláně na příští rok. Do toho řešíme i menší veletrhy v jiných zemích či prezentace u našich partnerů. Je to zajímavá práce, kdy se člověk podívá po celém světě. Před pár lety jsem byl například v Tokiu, kde jsme představovali Bommu na japonském trhu, a nyní plánuji cestu do Miami.