Je to odznak kvality několika stovek nejlepších byznysových vysokých škol na světě. Akreditaci AACSB (Association to Advance Collegiate Schools of Business) mají stovky ekonomických univerzit v USA, ovšem pouze 11 škol ze střední a východní Evropy. Nově je teď mezi nimi také pražská VŠE. Na získání pracovala celých osm let a musela kvůli tomu leccos posunout a vylepšit.
„U každého studijního programu dnes sledujeme například analytické myšlení a schopnost pracovat s daty, komunikační a prezentační dovednosti, kritické a tvůrčí myšlení, důraz na etiku a udržitelnost,“ říká prorektorka Hana Machková. Očekává, že získání akreditace rozproudí také zahraniční výměnu studentů a studentek a posune umístění VŠE v mezinárodních žebříčcích.
Proč jste usilovali právě o akreditaci AACSB?
Je jednou ze tří celosvětově uznávaných akreditací pro oblast ekonomického vysokého školství, konkrétně pro takzvané Business Schools. Spolu s akreditací EQUIS (založena v roce 1972, celosvětově respektovaná akreditace obchodních škol, pozn. red.) a AMBA (akredituje programy MBA, DBA a magisterské programy ze dvou procent nejlepších obchodních škol na pěti kontinentech, pozn. red.) tvoří takzvanou Triple Crown Accreditation, tedy trojitou akreditaci v oblasti manažerského vzdělávání. Jde o kombinaci všech tří hlavních mezinárodních akreditací, které může vysoká škola našeho zaměření získat. Vzhledem k tomu, že fakulta podnikohospodářská již byla držitelkou EQUIS a připravovala se na akreditaci AMBA, rozhodli jsme se pro institucionální akreditaci AACSB, která má kořeny ve Spojených státech a sídlí ve floridské Tampě.
Tuto akreditaci získalo na světě již více než tisíc škol. Jak moc je tedy prestižní?
Na celém světě jsou desetitisíce byznysových škol, ale pouze malé procento patří díky získané AACSB ke světové elitě. Tato dnes již globální akreditace je logicky nejvíce rozšířena v USA, kde má více než staletou tradici. Z celkového počtu 1 013 akreditovaných škol získalo AACSB celkem 522 amerických Business Schools. Na evropském kontinentu má tuto akreditaci například 42 britských škol, 28 vysokých škol francouzských a pouze 11 vysokých škol ze zemí střední a východní Evropy. Získání akreditace AACSB je náročný proces, který vyžaduje splnění přísných standardů kvality v 15 hodnocených oblastech. A také to není levná záležitost.
Kolik to zhruba stojí?
Za každou fázi akreditačního procesu se hradí poplatky, které postupně stoupají. Celkové náklady VŠE jen za akreditační poplatky činily zhruba 50 tisíc amerických dolarů (1 180 000 korun, pozn. red.). Dále je třeba počítat s úhradou nákladů na cestovné mentora a Peer Review týmu. Akreditace jsou v zahraničí velký byznys, ale je to investice, která se akreditovaným školám vyplácí. Mimochodem mentoři a členové Peer Review týmu, kteří jsou výhradně současní či emeritní děkani a rektoři, pracují bez nároku na honorář. Být hodnotitelem AACSB je vysoce prestižní záležitost.
Co všechno jste museli kvůli akreditaci splnit a doložit?
Výhodou AACSB je jasně daný průběh, metodická podpora ze strany organizace AACSB a přesně formulované standardy. Nejprve bylo třeba vypracovat takzvanou Eligibility Application, tedy vyjádření zájmu a prokázání předpokladů pro získání akreditace. Žádost posoudila akreditační komise a následně nám byla určena britská mentorka, která nás provázela celým procesem. S její pomocí jsme připravili rozsáhlou sebehodnoticí zprávu, tedy Initial Self-Evaluation Report, a následně po dobu tří let jsme byli povinni vypracovat každoročně zprávu o pokroku, Progress Report. Následovala závěrečná zpráva, Final Report, a návštěva tříčlenného Peer Review týmu složeného z děkanů tří akreditovaných škol. V našem případě tam byl zástupce finské Aalto Business School, švýcarské ZHAW School of Management and Law a G. Brint Ryan College of Business z amerického Texasu.
Které oblasti se hodnotí?
Vysoké školy jsou hodnoceny podle 15 standardů, které jsou tematicky rozčleněny do oblastí: Strategický management, Personální a materiální vybavení školy, přijímací řízení, průběh studia a uplatnění absolventů, Kvalita vzdělávacího procesu a Kvalifikační struktura akademických pracovníků, spolupráce s praxí a zapojení studentů. AACSB pozorně sleduje, zda škola, která žádá o akreditaci, skutečně kritéria dlouhodobě plní a zlepšuje se.
Která z těch kritérií pro vás bylo nejtěžší splnit?
Nejobtížnější bylo splnit kritéria stanovená standardy 8 a 15. Standard 8, to je Curricula management and Assurance of Learning (AoL) a týká se zejména systému hodnocení výsledků učení. Bylo třeba vypracovat metodiku hodnocení výsledků učení, která bude relevantní pro všechny studijní programy a nabídne dostatečnou zpětnou vazbu pro jednotlivé garanty studijních programů. U každého studijního programu dnes sledujeme výsledky učení ve stěžejních oblastech, jimiž jsou: analytické myšlení a schopnost pracovat s daty, komunikační a prezentační dovednosti, kritické a tvůrčí myšlení, důraz na etiku a udržitelnost a samozřejmě odpovídající znalosti z daného studijního programu.
Důraz na etiku a udržitelnost, kritické myšlení, umění prezentace… To jsou všechno měkké dovednosti, které se dnes vyzdvihují, že by je měli absolventi a absolventky mít. Dá se tedy říct, že tato akreditace urychluje odklon od biflování vzorečků a faktů a směruje výuku spíše k západnímu pojetí vzdělávání?
Nemyslím si, že by se na českých vysokých školách dnes biflovaly jenom vzorečky, minimálně na VŠE takový přístup již dávno není. Nástroj AoL je určen garantům studijních programů, které se logicky obsahově liší. Cílem je zajistit, aby výsledky učení v jednotlivých studijních programech odpovídaly standardům, které si VŠE stanovila. Pokud garant zjistí, že například v programu na fakultě informatiky a statistiky umí studenti výborně pracovat s daty, ale jejich komunikační dovednosti jsou slabší, může navrhnout zařazení předmětu s tímto zaměřením do studijního plánu a požádat učitele, aby kladli větší důraz na ústní prezentace studentů. V mnou garantovaném studijním programu Manažer obchodu teď budeme nově zařazovat předmět zaměřený na udržitelnost, protože jsme zjistili, že znalosti studentů byly příliš povrchní. Navíc je to téma, které dnes k modernímu byznysu neodmyslitelně patří.
Čeho se týká další z těch těžších kritérií, zmíněný standard 15?
Standard 15, to je Faculty Qualification and Engagement a týká se kvalifikační struktury akademických pracovníků. Jsou rozděleni do čtyř hlavních kategorií na základě svéhokvalifikačního profilu a míry propojení s praxí. Standard současně stanovuje minimální nutné procentuální podíly v kategoriích zásadních pro kvalitní odbornou výuku.
Co to konkrétně znamená?
U všech vyučujících je třeba sledovat řadu indikátorů, například jejich pedagogické aktivity, vědecko-výzkumné aktivity, akademické funkce, jak spolupracují s praxí a tak dále. Na základě toho jsou přiřazeni do příslušné skupiny. Vysoká škola je pak povinna každoročně kategorizaci aktualizovat. Vzhledem k tomu, že máme více než 700 akademických pracovníků, jedná se o velmi náročný proces. Proto jsme ve spolupráci s poradenskou společností KPMG vytvořili automatizovaný Data Report systém, který nám pomáhá každoroční hodnocení výkonnosti vyučujících podle standardu 15 provádět.
Co to znamená pro studující? Že už se nestane, že by je učil vyučující, který nemá přehled o aktuálním dění v praxi, nebo někdo, kdo nemá žádnou vlastní výzkumnou práci? Že vyučující se chtě nechtě musí zapojovat i do aktivit, jež dříve opomíjeli?
Přesně tak. Je to tlak na učitele, aby na sobě neustále pracovali, například publikovali alespoň dva recenzované články za období posledních pěti let. Je to ale také velmi dobrý nástroj pro řízení lidských zdrojů. Vedoucí katedry musí každoročně vykazovat výsledky svých akademických pracovníků a například na jedné fakultě právě kvůli dlouhodobému neplnění požadovaných standardů již muselo několik učitelů odejít. Ovšem nejedná se o národohospodářskou fakultu. Není možné, aby na vysoké škole byli lidé, kteří pouze učí a nezapojují se do jiných aktivit. Vysokoškolský učitel se musí angažovat i v celé řadě dalších oblastí. Nejde jen o vědecké výstupy, ale i o spolupráci s praxí, poradenství pro praxi, vystupování v médiích a plnění toho, čemu říkáme třetí role univerzit.
Jak toto hodnocení vaši vyučující přijali? Měli nějaké výhrady?
Velmi dobře, žádné výhrady jsme nezaznamenali. Ta kritéria jsou férová a umožňují například i zapojení odborníků z praxe bez publikační činnosti, jen jich musí být rozumný počet. Minimálně 60 % akademických pracovníků musí mít klasický profil v našem pojetí. Jako vedení školy jsme věnovali velké úsilí tomu, aby institucionální akreditace byla společným projektem všech šesti fakult. V tomto směru jsme měli a máme 100% podporu děkanů, kteří zodpovídají za kvalifikační strukturu na jimi řízených fakultách.
Co dalšího jste kvůli plnění kritérií měnili či upravili?
Využili jsme synergický efekt, protože jsme souběžně s akreditací AACSB žádali také Národní akreditační úřad o národní institucionální akreditaci. Zavedli jsme systém vnitřního hodnocení kvality, do Informačního studijního systému jsme implementovali nové funkcionality, které nám umožňují sledovat plnění vybraných standardů.
Jaké funkcionality například?
Například díky nově zřízenému portálu garanta studijního programu má dnes každý garant přehled o všech předmětech vyučovaných v jím řízeném programu, o studentech a jejich studijních výsledcích, má k dispozici výsledky anket, může sám studenty přímo oslovovat, má přehled o tom, kdo nabízí a vede kvalifikační práce v jeho programu, má rozhodující slovo při schvalování témat kvalifikačních prací a tak dále. Co se práce s absolventy a spolupráce s praxí týče, zřídili jsme nové pracoviště s názvem Alumni & Corporate Relations, které nabízí řadu kvalitních služeb a akcí. Nově organizujeme pro absolventy takzvaný homecoming (setkání s absolventy, pozn. red.), jehož se v loňském roce zúčastnilo více než dva tisíce účastníků. Na rozdíl od minulosti se ale nejedná o společenské setkání, ale zejména o sérii odborných přednášek.
Jak dlouho trvalo, než jste akreditaci získali?
Celkem osm let.
V čem myslíte, že vám získání akreditace pomůže?
Akreditační proces nám jednoznačně pomohl zlepšit kvalitu v řadě oblastí podle uznávaných mezinárodních standardů. Jednalo se o týmový projekt všech šesti fakult VŠE a dlouhodobý společný cíl přispěl k intenzivnější spolupráci jak mezi fakultami navzájem, tak k úzké spolupráci s vedením školy. Mezinárodní akreditace je dnes nutnou podmínkou pro výměny studentů a projekty typu double degree a joint degree s nejlepšími zahraničními vysokými školami a je i důležitým nástrojem pro získávání zahraničních studentů do cizojazyčných programů. V neposlední řadě došlo i k posílení dobrého jména a pocitu sounáležitosti uvnitř školy, tedy mezi studenty a zaměstnanci, i k celkovému posílení konkurenceschopnosti VŠE jak v tuzemsku, tak na mezinárodním trhu vzdělávání.
Pomůže taková akreditace i k lepšímu umístění v mezinárodních VŠ žebříčcích?
Nepochybně ano, zejména v kritériích Academic Reputation a Employer Reputation (akademická reputace a reputace školy coby zaměstnavatele, pozn. red.).
Usilujete nyní o získání nějaké další akreditace?
V tuto chvíli o získání dalších akreditací neuvažujeme, nicméně v budoucnu zvážíme, zda nerozšířit Triple Crown Accreditation na celou VŠE.