Erasmus po brexitu: pět scénářů

Do Česka zamíří díky Erasmu ročně na tři sta britských studentů, do Británie zase šest set Čechů. I v případě, že se Británie s EU nedohodne na podmínkách odchodu, výměnu studentů chce Británie zachovat. Ve hře je i scénář bilaterálních dohod mezi univerzitami nebo financování ze zdrojů MŠMT.

Více než dvě stě tisíc vysokoškoláků ze států Evropské unie nyní studuje na britských univerzitách. Mezi nimi i ti z Česka. Stejně jako obyvatelé Británie i oni čekají, jak dopadnou vyjednávání o odchodu Británie z Evropské unie. Především se teď řeší, jak a za jakých podmínek bude pokračovat studentský výměnný program Erasmus+ a jak se odchod Velké Británie dotkne studentů, kteří na něm již jsou.

Evropská asociace univerzit (EUA), která sdružuje více než 850 evropských univerzit, se obává situace, že by nedošlo k žádné dohodě mezi EU a Velkou Británií. „To by způsobilo studentům řadu těžkostí, od otázky povolení k pobytu a poplatků za studium, přes sdílení dat, nemluvě o spolupráci dotované Evropskou unií,“ podotýká Thomas Jorgensen, EUA Senior Policy Coordinator, který se problematikou brexitu zabývá.

Pokud k dohodě dojde, v což všichni doufají, již padlo rozhodnutí, že Velká Británie bude pokračovat v programu Erasmus+ do roku 2020 a bude se vyjednávat o tom, jak se Británie zapojí do programů, které budou pokračovat i v dalších letech.

„Britská vláda nás ujišťuje, že studenti Erasmu budou moci pokračovat v účasti na programu jako dosud. Stejně tak mnoho občanů EU pracuje jako zaměstnanci britských univerzit a ti ve většině případů budou moci pokračovat také,“ říká Jorgensen.

Dodává ale, že co se týká 1,3 milionů Britů žijících v pevninských zemích EU, jejich status je mnohem méně jasný. „Především co se týče studentů. Najednou se z nich přes noc stanou občané třetích zemí a možná budou muset v některých případech za studium platit,“ odhaduje Jorgensen. Doufá také, že i po odchodu Británie z EU zůstane ostrovní království v Erasmu stále zapojené a že britská vláda udrží poplatky pro studenty ze států Evropské unie co nejníže.

„V takovém případě se toho po Brexitu změní jen velmi málo. Pokud ale bude Británie na studenty z Unie nahlížet jako na studenty z jakékoliv jiné třetí země, pak bude mnohem dražší jít do Británie studovat. Pokud vím, v tuhle chvíli ale žádné konkrétní plány na stole nejsou,“ říká Jorgensen.

V Erasmu jsou i nečlenské země EU

Podle údajů Domu zahraniční spolupráce (DZS), který patří pod ministerstvo školství a Erasmus administrativně zajišťuje, přijede každý akademický rok skrze Erasmus+ z Velké Británie do České republiky kolem tří set vysokoškolských studentů, nejčastěji z University of Strathclyde v Glasgow, z University of Wolverhampton nebo z University College London. Do Británie naopak zamíří přibližně šest set českých vysokoškoláků.

„Brexit a jeho dopad na Erasmus+ vnímáme jako důležité téma a o vývoji nás pravidelně informuje britská národní agentura, která ve Velké Británii program spravuje. V tuto chvíli nemají podrobné informace ani oni. Vše je otázkou vyjednávání britské vlády a EU,“ podotýká Lucie Durcová z DZS. „Britská vláda se ale zavázala, že udělá vše pro setrvání v programu Erasmus. V programu Erasmus+ jsou i nyní zapojené země, které nejsou členy EU, například země EHP, Turecko nebo Makedonie a mobility všech účastníků programu fungují naprosto stejně jako u členských zemí. Toto je model, kterého by chtěla po roce 2020 dosáhnout i národní agentura Erasmus+ ve Velké Británii,“ dodává Durcová.

Univerzity počítají i se švýcarským modelem

S napětím sledují situaci samy české univerzity. „Brexit zcela jistě výměny studentů ovlivní. Doposud ale nejsou konkrétní informace o tom, jaká bude pozice Velké Británie. Zatím máme signály, že minimálně do konce aktuálního programového období evropských programů (Erasmus+, Horizon 2020), tedy do roku 20/21 zůstane Velká Británie jejich účastníkem beze změny," uvádí Yvona Vyhnánková, která za studentské výměny odpovídá na Univerzitě Palackého.

Naprostá většina má v rámci Erasmu mnoho výměnných smluv se zahraničními školami. Například brněnská Masarykova univerzita jich má osmatřicet. Z Velké Británie do Brna přijelo za poslední tři roky zhruba čtyřicet studentů na výměnné pobyty a letní školy, čtyři sta padesát jich zase odjelo z Masarykovy univerzity do Británie. Britové studují především na lékařských fakultách v anglických programech, například v Olomouci na Lékařské fakultě Univerzity Palackého studuje 160 Britů v programech všeobecného lékařství a zubního lékařství, na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity je sto jedenáct studentů z Británie. 

„Situaci se snažíme sledovat a vnímáme ji jako velmi důležité téma. Popularita Velké Británie je mezi našimi studenty opravdu značná,“ podotýká Jan Pavlík, ředitel Centra zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity. „V nejhorším případě budeme doufat v podobné řešení, jaké má Švýcarsko, které je rovněž nečlenskou zemí EU a kde fungují stipendia v rámci programu Swiss-European Mobility Programme vypisovaného švýcarskou vládou. V lepším případě by Velké Británii mohl zůstat status programové země mimo EU, stejně jako má například Norsko, Island nebo Lichtenštejnsko,“ uvažuje Pavlík.

Právě o možnosti vyřešit vztahy bilaterálními smlouvami v případě, že by se Británie nedohodla jako celek na podmínkách další spolupráce, mluvili rovněž zástupci britských ministerstev a univerzit na kulatém stole, který se uskutečnil v polovině října v Praze. 

Pět scénářů

Na pražské Univerzitě Karlově mají v současnosti 141 smluv s 54 britskými univerzitami. Do Velké Británie přijede i odjede něco přes sto studentů ročně. I zástupci UK se obávají, že pokud nedojde k dohodě mezi EU a Británií, byla by to pro program problematická situace. Pokud už ale k dohodě dojde, z pohledu Univerzity Karlovy v tuto chvíli existuje pět možných scénářů Brexitu v oblasti programu Erasmus.

„Buď nedojde ke změnám, což je ale nepravděpodobné. Nebo bude Velká Británie stejně jako země Evropského hospodářského prostoru, tedy Norsko, Lichtenštejnsko nebo Island přispívat do společné kasy programu Erasmus a bude na něm nadále moci participovat jako dosud v plné šíři,“ nastínil možnosti Petr Podzimek, mluvčí UK. Dále je podle něj v úvaze „švýcarský scénář“. Velká Británie si tedy po svém vyloučení z programu Erasmus vytvoří vlastní výměnný program, stejně jako Švýcarsko. „To si ale v rámci Swiss-European Mobility Programme stipendijně hradí i příjezdy studentů ze zahraničí, nejen výjezdy, což je při číslech výměn a směru výměn spíše směrem do Británie než na kontinent nepravděpodobné,“ odhaduje Podzimek.

Pak je také možné vlastní „britské řešení“ na centrální úrovni země. „Velká Británie by si vytvořila vlastní výměnný program podobný Swiss-European Mobility Programme, ale financovala by jen své vyjíždějící účastníky mobilit,“ pokračuje Podzimek. A poslední možností je podle něj vlastní řešení britských škol. „Vysoké školy by uzavřely s partnerskými školami nové meziuniverzitní dohody. Šlo by ale o smlouvy pod hlavičkou školy, nikoli programu a financování výjezdů by bylo ze zdrojů dané vysoké školy nebo univerzitní asociace,“ říká Podzimek.

Dodává, že univerzita má eminentní zájem na pokračování spolupráce s britskými školami. Kdyby vypadlo financování ze zdrojů programu Erasmus, UK by výjezdy studentů hradila ze zdrojů MŠMT na internacionalizaci, které se k dofinancování Erasmus výměn využívají již nyní. „Na tom se shodly všechny české vysoké školy, se kterými UK tuto problematiku konzultovala. Ze stejného zdroje lze financovat i výjezdy a příjezdy pedagogů. Aktuálně ale neumožňuje financování příjezdů studentů – toto by tedy bylo na britských školách, jak předpokládají scénáře, které jsem nastínil,“ uzavírá Podzimek.

Britské školy jsou připraveny platit výměnu samy

Optimisticky mluví i regionální univerzity. Například Západočeská univerzita v Plzni si vymění s Británií do dvaceti studentů ročně. „Z partnerských univerzit ve Velké Británii máme vyjádření, že o výměnu studentů mají zájem i nadále a že budou pokračovat ve vysílání i přijímání studentů, a to i přesto, že budou muset využívat vlastní finanční zdroje, jako to například praktikuje Švýcarsko,“ prozrazuje mluvčí ZČU Šárka Stará.

A podobný scénář je v záloze i například na Univerzitě Pardubice. „Britské univerzity, se kterými již spolupracujeme k oboustranné spokojenosti, případně nové se rýsují, jsou dokonce připraveny, v případě, že jim bude odepřen přístup k fondům Erasmu, podílet se na nákladech našich přijíždějících studentů, aby se partnerství udržela,“ ujišťuje mluvčí univerzity Valerie Wágnerová.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.

Aktualizováno o vyjádření Univerzity Palackého.