Mezinárodní rady chce stále více škol

 

Školám sbor zahraničních rádců zvyšuje prestiž a přináší i kontrolu zvenčí. Dvě největší české univerzity, pražská Karlova a brněnská Masarykova, už své mezinárodní vědecké rady mají. Nyní o ně projevili zájem i v Olomouci.

Začátkem loňského prosince se v brněnské vile Tugendhat sešly vědecké osobnosti světového formátu. Hostitelem byl Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity (MU), která se již předloni rozhodla ustavit svoji Mezinárodní vědeckou radu. Od vědeckých špiček z Curychu či Cambridge škola očekává vymýšlení výzkumných strategií a plánů rozvoje.

„V první řadě potřebujeme objektivně analyzovat současnou pozici školy a srovnat ji s národní a mezinárodní konkurencí. Ve druhé řadě potřebujeme identifikovat disciplíny, v nichž je Masarykova univerzita excelentní, a obory, které ještě špičkové kvality nedosáhly,“ vysvětlil v rozhovoru pro Universitas profesor Josef Jiřičný, předseda této mezinárodní rady.

Profesor působící ve Švýcarsku, kde například na Curyšské univerzitě založil a vedl ústav molekulárního výzkumu rakoviny, popisuje radu jako sbor mezinárodních expertů, s nimiž je spolupracovat privilegiem. „Stále se od kolegů poučuji. Expertíza Mezinárodní rady pokrývá spektrum disciplín od humanitních až po exaktní vědy,“ vysvětluje.

Mnichov, Cambridge, Vídeň...

Kromě čechošvýcarského předsedy jsou členy i další věhlasní akademici. Historička Marie-Janine Calicová z Mnichovské univerzity (LMU), tedy z jedné z nejlepších vysokých škol v Německu, se věnuje dějinám konfliktů, hospodářství a menšin jihovýchodní Evropy, přičemž pracovala i pro Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.

Peter Williamson vyučuje management na renomované Cambridge Judge Business School a jeho silnou odbornou doménou jsou podnikové strategie, globalizace či internacionalizace čínských firem; i jako ekonom má dost vysoký Hirschův index a přes tisíc citací.

Informatik Thomas Henzinger je prezidentem elitního Institutu pro vědu a technologie v Rakousku (IST Austria). Má skvostný životopis i globální zkušenosti: doktorát získal na Stanfordu, působil na Cornellově univerzitě, v Berkeley nebo EPFL Lausanne a vedl též Max-Planckův ústav pro počítačové vědy. O interní podporu radě se stará molekulární bioložka Mary O´Connellová, jež působí v Brně v rámci ERA Chair.

„Mezinárodní rada si bere jako příklad ty nejlepší akademické instituce v celém světě,“ tvrdí Jiřičný, jenž také poukazuje na potřebu posunu Masarykovy univerzity výš ve sledovaných univerzitních žebříčcích. To je viditelnost a internacionalizaci školy zásadní. Poslední dobou si „Masaryčka“ své umístění mírně vylepšuje: v aktuálním žebříčku dle Times Higher Education (THE) je na 501. až 600. světové pozici, v rankingu Quacquarelli Symonds (QS) jí patří 551. až 600. místo a v Šanghajském žebříčku (ARWU) 601. až 700. příčka. Rektor Bek se opakovaně nechal slyšet, že by svému nástupci rád předával univerzitu z první pětistovky.

Univerzita Karlova s nobelistou

V té se již nachází „starší sestra“ brněnské univerzity, pražská Univerzita Karlova (UK). Ta se v lednu 2015 rozhodla ke zřízení své Mezinárodní rady čili International Advisory Board, poradního orgánu vedení, jehož úkolem je určovat směry vědecké a vzdělávací práce univerzity, jejích výzkumných center a systému vnitřního financování. Rada má přispívat i k prestiži univerzity.

Členů má tucet. Vyjímá se mezi nimi izraelský profesor Aaron Ciechanover, držitel Nobelovy ceny za chemii (z roku 2004 za objev rozkladu bílkovin iniciovaného ubikvitinem), anebo Rolf-Dieter Heuer – někdejší ředitel Evropského centra jaderného výzkumu (CERN). Kromě nich jsou mezi členy i virolog Hans-Georg Kräusslich z Heidelbergu, historička Marie Elizabeth Ducreuxová, neurolog Joseph J. Jankovic (rodák z Litvínova, jehož Hirschův index překračuje cifru 110!) anebo slovenský právník Peter Tomka, jenž byl předsedou Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu. Někteří „radní“ už mají i čestné doktoráty pražské univerzity.

Ještě před pár lety byl takový sbor globálně viditelných jmen českých školám neznámý, ale měly jej některé z ústavů Akademie věd ČR – kupříkladu Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB), kde bádal profesor Antonín Holý, má jedenáctičlenný Mezinárodní poradní sbor, v němž jsou opravdu špičkoví vědci z ústavů Maxe Plancka, ETH Curych či Oxfordu. Vede jej Alexander Wlodawer z USA.

Další na řadě: Olomouc

Nápady i konstruktivní kritiku tak získává od své rady i Univerzita Karlova, jejíž členové se v Praze již několikrát i fyzicky sešli. „Musím říci, že diskuse s kolegy je podnětná. Radí nám, jak směřovat univerzitu do budoucna. Založili jsme třeba Evropské centrum, které pomáhá fakultám s identifikací a podporou grantových projektů v rámci Evropy. Zaměřujeme se na větší úspěšnost v elitních grantech Evropské výzkumné rady (ERC), proto jsme připravili program Primus, jakési podhoubí pro ERC granty. Rozšířili jsme spolupráci se strategickými partnery a předními univerzitami v Evropě i v zámoří,“ chválí si Tomáš Zima, rektor Karlovy univerzity, který na podzim obhájil svůj mandát.

Oběma nejvýznamnějším českým univerzitám však roste – v některých oborech – na Hané dravá konkurence. Univerzita Palackého (UP), jež má po Univerzitě Karlově nejdelší univerzitní tradici v zemi, táhnoucí se až k roku 1573, exceluje ve fyzikální chemii, nanotechnologiích nebo experimentální botanice či genetice. Důkazem jsou výstupy z dalšího žebříčku Nature Index, který měří autorské podíly na excelentních článcích v přírodních vědách. V aktuálním vydání tohoto rankingu je olomoucká univerzita s 9,94 body v tuzemsku čtvrtá – a to za Akademií věd (66,71 bodů), Karlovou (21,39) a Masarykovou univerzitou (18,69).

Mezinárodní rozměr Olomouce by chtěl ještě více posílit ve svém druhém funkčním období staronový rektor Jaroslav Miller. „Budeme jednat o zřízení Mezinárodní rady, mám to i ve svém volebním programu pro roky 2018 až 2022,“ říká rektor Miller, jenž studoval v Česku, Budapešti i Oxfordu a snaží se zavádět do zdejšího prostředí dobrou světovou praxi.