Nové metody, kterými vědci a vědkyně mohou dnes zkoumat archeologické pozůstatky, umožňují lépe nahlédnout pod povrch klíčových dějinných událostí. Příkladem je rozpad Západořímské říše v pátém století našeho letopočtu, který vnímáme jako konec starověku. Po roce 476 se neměnily pouze politické a hospodářské struktury, ale i stravovací návyky. Z nalezených kostí lze vyčíst i migrační změny nebo fakt, že i na konci starověku ovlivňovaly lidskou společnost a její strategie obživy také klimatické změny. Vyplývá to z aktuální studie, jejíž hlavní autorkou je Dominika Schmidtová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity zapojená do projektu RES HUM.
„Z lidských a zvířecích kostí a zubů můžeme dnes získávat informace, které bychom pomocí samotných písemných nebo archeologických pramenů čerpali jen obtížně. Izotopové analýzy na kosterních pozůstatcích nám například pomáhají rekonstruovat část jídelníčku nebo zjistit, zda člověk vyrůstal v místě, kde byl později pohřben,“ vysvětluje Dominika Schmidtová z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, hlavní autorka studie, která vyšla v časopise Royal Society Open Science.
Mezinárodní tým zkoumal ostatky 51 jedinců z pohřebišť v italské Imole. Kombinovali několik metod včetně analýzy stabilních izotopů kyslíku, stroncia, uhlíku a dusíku, radiokarbonového datování, ZooMS analýzy a antropologicko-osteologické analýzy.
Významné dějinné události včetně pádu Západořímské říše tradičně spojovaného s rokem 476 n.l. nám umožňují na jedné straně se lépe orientovat v jednotlivých epochách, na straně druhé ale nabízí určitá klišé – kdy vnímáme daný letopočet jako markantní změnu. Podrobné výzkumy ale ukazují, že situace byla obvykle složitější a nebyla pro všechny obyvatele starověkého světa stejná.
Nová analýza kosterních pozůstatků z italské Imoly potvrzuje, že se v pozdní antice a raném středověku proměňovaly strava i mobilita lidí, avšak v dlouhodobém měřítku představovaly spíše reakci a adaptaci na okolní změny. Zejména v severní Itálii mohly hrát významnou roli jak klimatické změny ovlivňující životní prostředí, tak i širší společenské a politické proměny.
Někteří lidé přišli do Imoly odjinud
Imola leží v dnešním regionu Emilia-Romagna v severní Itálii. Analýza izotopů kyslíku a stroncia v zubní sklovině vybraných jedinců ukázala, že mezi zde pohřbenými lidmi byli i jedinci, kteří pravděpodobně přišli do Imoly z jiných oblastí, ať už jinde v severní Itálii, nebo mimo ni. „Lidská mobilita je jedním z aspektů minulého života, který se z archeologických nálezů často rekonstruuje jen obtížně.
Kombinace bioarcheologických metod, jako je analýza stabilních izotopů a tradiční archeologická analýza předmětů nalezených v hrobovém kontextu nám umožňuje identifikovat ty, kteří se od místní populace odlišují. Pomocí statistické analýzy pak můžeme také odhadnout, odkud daný jedinec do Imoly přišel“, říká Schmidtová.
Proměnil se také jídelníček
Výraznější změny vědci zaznamenali při analýze stabilních izotopů uhlíku a dusíku v kolagenu lidských kostí. Při porovnání hodnot pozdně římského a raně středověkého obyvatelstva Imoly sledujeme postupný nárůst u obou sledovaných poměrů izotopů uhlíku a dusíku, což naznačuje změnu ve stravě a subsistenčních strategiích, což je způsob, jakým lidé získávají zdroje nezbytné k přežití, mezi pozdně římským a středověkým obdobím.
Samotné výsledky izotopové analýzy přitom neposkytují přímé informace o jídelníčku. Hodnoty odrážejí širší charakter a pomáhají identifikovat a odlišovat širší zdroje potravy. Z toho důvodu je třeba tyto výsledky kombinovat s dalšími daty získanými například studiem zvířecích kostí nebo zbytků obilek. Zjištěné změny ve stravě populací Imoly mohou souviset například s proměnou zemědělských strategií a s tím, jak se lidé přizpůsobovali měnícím se podmínkám prostředí.
Konkrétně izotopové posuny v hodnotách uhlíku i dusíku mohou souviset s proměnou skladby pěstovaných obilovin (v severní Itálii je od raného středověku doloženo zvýšené pěstování a konzumace prosa) a na posun v preferencích konzumovaných zvířat a jejich sekundárních produktů – jako je možná zvýšená závislost na chovu prasat a zřejmě i začlenění většího podílu sladkovodních ryb do stravy raně středověké populace.
Do života obyvatel Imoly zároveň zasahovaly rozsáhlejší společenské a politické změny, které provázely rozpad Západořímské říše. Výzkumníci proto upozorňují, že změny ve stravě nelze vysvětlovat jedinou příčinou. Mohly být výsledkem kombinace environmentálních podmínek, změn v zemědělství a nového společenského uspořádání.
Konec starověku v Itálii neměl jediný scénář
Přechod od antiky ke středověku tedy nebyl jednoduchým příběhem náhlého úpadku. Každodenní život obyvatel Imoly se měnil, ale různí lidé a skupiny mohli na nové podmínky reagovat odlišně. Právě tato různorodost je podle vědců důležitá pro pochopení období, které tradičně označujeme jako „pád Západořímské říše“. Politický rozpad římské moci byl dlouhodobým procesem a jeho dopady se v jednotlivých regionech a komunitách mohly výrazně lišit, což vyplývá i ze srovnání izotopových dat z antického Říma a právě Imoly.
„Naše výsledky ukazují, že bychom změny po rozpadu Římské říše neměli chápat jako jednotný proces, který měl všude stejnou podobu. Lidé se přizpůsobovali novým podmínkám různými způsoby,“ dodává Schmidtová.
Výzkum tak přispívá k poznání toho, jak velké historické změny ovlivňovaly každodenní život konkrétních lidí. Právě propojení archeologie, antropologie a přírodovědných metod umožňuje sledovat nejen změny politických struktur, ale také to, co lidé jedli, odkud přicházeli a jak se jejich způsob života v průběhu staletí proměňoval.