Jihlavský festival dokumentárního filmu slaví letos 30. ročník. Udělil už první ceny. Tu za přínos světové kinematografii převzala dokumentaristka a pedagožka FAMU Helena Třeštíková, která na festivalu uvedla časosběrný dokument o zpěvačce Báře Basikové. Točila jej tři dekády, tedy v podstatě stejnou dobu, jakou trvá i jihlavský festival. Na časosběrných dokumentech Třeštíkovou stále překvapuje různorodost a rozmanitost lidských příběhů, uvedla po projekci.
„Je symbolické, že režisérka Helena Třeštíková přebírá Cenu za přínos světové kinematografii v roce, kdy festival slaví třicet let své existence. Helena Třeštíková navštívila už první festivalový ročník a od té doby je naší podporovatelkou. My naopak obdivujeme její filmovou tvorbu, trpělivost a víru v časosběrný dokumentární film, který nám dává porozumět nejen naší minulosti,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka.
„Pamatuji si na první ročník festivalu, kdy studenti před maturitou založili festival, na který přijeli snad všichni čeští dokumentaristé. Krásně jsme si to užili, takže jsem potom jezdila každý rok. Tenhle festival dává dokumentu vyšší smysl,“ řekla Helena Třeštíková.
Třeštíková se ve své tvorbě specializuje na časosběrné dokumenty, z nichž neznámější jsou Manželské etudy, které začaly v podstatě náhodným výběrem párů na pražské matrice. Životy vybraných dvojic, které s natáčením souhlasily někdy třeba i z důvodu, že budou mít „hezky natočenou svatbu“ Třeštíková sleduje od roku 1980.
Původní záměr byl na pět let, kdy dokumentaristé hledaly páry ve věku 18-24 let, což byla tehdy nejběžnější doba, v jaké se mladí mezi sebou brali. Časosběrný dokument byl tehdy něco nevídaného. Filmaři na matrice v centru Prahy oslovily 20 párů, z nichž deset souhlasilo. Až později byl jejich počet redukován z finančních důvodů na šest. „Do dneška s nimi točíme a nyní doděláváme 4 díl Manželských etud,“ uvedla Třeštíková, podle které neexistuje větší náhoda než vybrat si lidi, kteří přišli v určitý moment, kdy byli filmaři na matrice.
Všem vybraným oceňovaná filmařka natočila kýženou svatbu, některým za uplynulé dekády i rozvod. Lidé ji pouštěli do svých srdcí i domovů. Většinou při komponování výsledného tvaru nic zásadního nenamítali. Když ale filmaři přišli například do postaveného domu jedné z dvojic, nechali je tam sice natáčet, ale třeba bazén už ve snímku mít nechtěli, naznačila Třeštíková některé korekce svých filmů.
Ani Bára Basiková tvůrkyni do čerstvého portrétu o sobě samé nezasahovala s odkazem na to, že věrně znázorňuje její život, hledání toho správného partnera a pracovní nasazení. Diváci zhlédli dokument komplet na jeden zátah, vysílat se bude nakonec na tři díly v České televizi. Má ale vedle toho i zkrácenou filmovou verzi pro kina. Třeštíková se se zpěvačkou vídala několik dekád, pouze v nejstarších částech dokumentu použila archiv.
Třídílná verze stejnojmenného časosběrného dokumentu sleduje zpěvačku Báru Basikovou během pěti desetiletí jejího života i českého popu. Zachycuje její hudební počátky v kapelách Stromboli a Precedens, zkrachovalá manželství i vyčerpávající snahu skloubit výchovu dětí s kariérou. Kombinace archivních záběrů, home videí, koncertních vystoupení a všednodenní observace podává střízlivý záznam osobních selhání, úspěchů a stárnutí pod dohledem veřejnosti. Portrét díky otevřenosti protagonistky přerůstá v obecnější výpověď.
„Jdete do toho s nějakým záměrem a život to pak píše trochu jinak. Jeden partner zmizel a nastoupil jiný. To je podstata časosběru, scénář píše sám život. Časosběrné natáčení je sázka na nejistotu,“ uvedla Třeštíková. S Basikovou její vztah trvá nezávisle na natáčení. „Když točíme nejsem terapeut, který by měl říkat co má dělat nebo nemá. Mohu jí říci nějaké pocity, ale rozhodně bych jí neradila,“ říká filmařka.