Z výstavy Circular resistent.

Může kruhový odpor čelit současným krizím? Studující z Burg Halle na UMPRUM ukazují, jak umění a design mohou měnit svět

Co se stane, když přestaneme chápat odpad jako něco bezcenného? Ze součástek starých přístrojů vznikne hudební nástroj, použité textilie dostanou nový život a dešťová voda na místo odtékání do kanalizace začne pomáhat městské zeleni. Právě takové možnosti představují studující a absolventi německé umělecké školy Burg Giebichenstein Kunsthochschule Halle na výstavě circular resistent v pražské Galerii UM. Jejich projekty ukazují, jak mohou umění a design reagovat na současné krize. Čtěte recenzi Dominiky Kutheilové. 

Výstava circular resistent, kterou od 23. října do 28. listopadu hostí Galerie UM Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), představuje dvacet projektů z oblasti volného umění a designu. Jejich autoři a autorky přistupují k současným problémům různými způsoby. Zatímco někteří hledají praktická řešení v oblasti udržitelnosti a spotřeby zdrojů, jiní prostřednictvím své tvorby zkoumají otázky migrace, identity nebo společenské odpovědnosti. Spojuje je snaha přehodnocovat zažité způsoby uvažování a hledat nové možnosti, jak se vztahovat ke světu kolem sebe.

Samotný název výstavy přitom neslibuje pouze „cirkulární“ nakládání s materiály. Slovo circular odkazuje také k návratu politických a společenských problémů, které se zdály překonané. Resistent vyjadřuje odolnost, ochotu hledat nové formy odporu a nevzdat se při pohledu na komplikovanou současnost. Vedle praktických návrhů proto výstava nabízí také osobní výpovědi, ironii a prostor pro zastavení.

Podobnými otázkami se už v roce 2024 zabývali studující UMPRUM na výstavě Velká věc, která se po svém pražském uvedení představila také v německém Halle.

Nový život pro věci, které už nepotřebujeme

Jedním z výrazných témat výstavy je hledání nových způsobů, jak zacházet s přírodními zdroji a materiály, které již máme k dispozici. Studující z Halle ve svých projektech zkoumají možnosti jejich opětovného využití, experimentují s technologiemi a přemýšlejí, jak může design reagovat na problémy současných měst i nadměrné spotřeby. Jejich práce ukazují, že udržitelnost nemusí znamenat pouze omezení výroby nebo recyklaci odpadu, ale také proměnu samotného způsobu, jakým věci navrhujeme a používáme. 

Jednu z možností představuje Luca Ganzert, který se ve svém projektu Regentürme (Dešťové věže) zaměřuje na města, v nichž se během horkých období zhoršují podmínky pro zeleň. Navrhuje samostatně stojící objekty, které zachycují vodu z okolních střech a postupně ji prostřednictvím kapkové závlahy vracejí stromům a rostlinám. Dvě vlajky na konstrukci upozorňují kolemjdoucí na množství zadržené vody. Návrh tak spojuje praktickou reakci na sucho se snahou zpřístupnit informace o hospodaření s vodou obyvatelům města.

Regentürme

Zatímco Ganzert hledá nové využití přírodních zdrojů, Marco Mehringer se obrací k těm technologickým. Jeho projekt Mining Noise pracuje s elektronickým odpadem, který často končí mimo oběh, přestože obsahuje funkční součástky. Ze zachráněných komponentů vytváří modulární syntezátor a na otevřené platformě Loopstation navíc dokumentuje, jak je možné staré přístroje rozebírat a jejich části znovu integrovat do nových systémů.

Na otázku dalšího využití materiálů navazuje také Sophia Reißenweber, která jde ještě o krok dál, a to k jejich samotnému složení. V projektu Break-up Lab zkoumá spolu s výzkumnými a recyklačními partnery možnosti opětovného využití textilií s polyesterovými vlákny.

Sophia Reißenweber

Biotechnologický postup využívá enzym k rozkladu PET a bakterie k následné přeměně získaných látek na biologicky rozložitelný materiál. Dva oděvy ukazují, jak by výsledky takového výzkumu mohly najít uplatnění v oděvní tvorbě.

Sophia Reißenweber

Podobně o materiálech přemýšleli studující UMPRUM na výstavě Velká věc v roce 2024. Například absolvent Matěj Neubert proměnil obtížně recyklovatelné staré lyže pomocí jednoduché sady dílů ve sněhové „sjíždědlo“ Skidder. 

z výstavy Velká věc

Svetlana Devyatkina zase v projektu Wasted Earth zkoumala, zda by se vytěžená zemina ze stavby pražského metra D mohla vracet do stavebnictví v podobě nových bloků. Mezi pražskými a hallskými návrhy je zřejmá spojnice: nejde jen o to vyrobit další předmět, ale změnit přístup k tomu, co už máme.

Wasted Earth

Co dokážeme změnit deset metrů od sebe?

Udržitelnost ovšem není jen otázkou materiálů. Amber Hummel v práci Das driftende Prinzip (Princip unášení) uvažuje o odpovědnosti každého člověka za jeho nejbližší okolí. Představuje pomyslný kruh o průměru deseti metrů, v jehož středu stojí jednotlivec. Ve videu vzniká hranice tohoto prostoru pomocí stop automobilu, který kolem autorky driftuje na asfaltové ploše. Zdánlivě jednoduché gesto klade otázku: co by se změnilo, kdybychom za své sousedství považovali všechno, co je skutečně na dosah?

Amber Hummel

Také studentka UMPRUM Kristína Opálková obrátila při tvorbě projektu Urban Biotope pozornost k místu, které většina kolemjdoucích přehlíží: k pražské magistrále. Na dopravní tepně, jež působí jako nehostinný pruh asfaltu, dokumentovala známky života a prostřednictvím fotografií i vzorků ukazovala její skrytý ekosystém. Obě práce se liší médiem i výsledkem, spojuje je však přesvědčení, že první krok ke změně začíná pozorným pohledem na bezprostřední prostředí.

Osobní zkušenost jako součást společného příběhu

Výstava z Halle ale neřeší pouze ekologii. José Madrigal Despaigne v dlouhodobém projektu Echar de Mas vytváří autobiografický archiv vycházející z vlastní zkušenosti kubánského umělce žijícího v Německu. V Praze představuje oděv, na který našil kameny nasbírané během uplynulých deseti let. Drobná osobní památka se mění ve způsob, jak mluvit o migraci, ztrátě a hledání domova.

José Madrigal Despaigne

Podobné otázky otevřel na Velké věci Ilya Bazhanov projektem Émigré. Na základě studia emigrantských tiskovin z první poloviny 20. století navrhl písmovou rodinu a použil ji ve vlastních novinách. Zatímco Despaigne uchovává zkušenost prostřednictvím předmětů a vlastního těla, Bazhanov se obrací k historickým dokumentům a typografii. V obou případech design a umění pomáhají uchovat příběhy lidí, jejichž identitu zásadně ovlivnil přesun mezi zeměmi. 

Od pocitu bezmoci k odolnosti 

Velká věc se před dvěma lety ptala, proč v civilizaci, která spěje do záhuby, vůbec tvořit. Odpověď tehdejších studujících nespočívala ve velkolepých vizích budoucnosti, ale v přesvědčení, že smysl mají i malé, konkrétní kroky. Nabídnout nové využití odpadu, obrátit pozornost k přehlíženému prostředí nebo sdílet osobní zkušenost může být způsobem, jak překonat pocit bezmoci tváří v tvář problémům, jejichž rozsah nás přesahuje.

Studující z Halle toto uvažování doplňují o další rozměr – odolnost a vytrvalost. Připomínají, že společenské i environmentální problémy se často vracejí a jejich řešení nemusí být rychlá ani přímočará. Odpor proto nemusí mít pouze podobu otevřeného protestu. Může spočívat také v péči o dostupné zdroje, zpochybňování zavedených způsobů uvažování nebo uchovávání zkušeností, které by jinak zůstaly nevyslyšeny.

Na UMPRUM se tak symbolicky uzavírá pomyslný kruh: od hledání smyslu tvorby ve světě současných krizí k hledání síly v ní pokračovat.