Shoda 89 procent. Ale plagiát to nebyl. Shrnutí workshopu o plagiátorství

Jak poznat, co je, a co není plagiátorství? Jak posoudit jeho závažnost? Přinášíme shrnutí prvního online webináře týkajícího se akademické etiky nazvaného Kde je hranice plagiátorství. 

Jak těžké je správně určit hranici, co plagiátorství ještě není a co už ano, ilustrovali lektoři workshopu, předseda European Network for Academic Integrity Tomáš Foltýnek a jedna ze zakládajících členek téhož sdružení Dita Henek Dlabolová (oba z Mendelovy univerzity v Brně), na osmi příkladech. U každého z nich antiplagiátorské systémy přitom našly shodu 40 procent. Rozdíly byly ale v uvádění citací, zdrojů a dalších aspektech. 

První webinář sledovalo kolem 70 účastníků z několika univerzit. Pestré byly už například jejich odpovědi na poměrně přímočarý dotaz, jak plagiátorství vlastně definovat. Účastníci do chatu psali: prezentace cizích myšlenek bez uvedení autora, neoprávněné užití cizího autorského díla, přepsání nebo kopírování bez uvedení zdroje, nepřítomnost vlastních myšlenek, postojů, názorů a další. V podstatě všechny tyto závěry jsou správné. Jednou z nejpoužívanějších definicí plagiátorství jsou v současnosti následující věty: jde o využití (myšlenek, obsahu, nebo struktury) jiného díla bez řádného uvedení odkazu na zdroj k získání určité výhody tam, kde se očekává původní dílo.

Tato definice se vztahuje na jakýkoliv výstup intelektuální aktivity. Z diskuze nicméně vyplynulo, že alespoň částečně se plagiátorství v Česku stále toleruje a tím, že školy zhruba před deseti lety zavedly nějakou formu systémů, které tento jev odhalují, spousta pedagogů začala považovat problém jako vyřešený. 

Podle Petra Černikovského z Masarykovy univerzity, koordinátora meziuniverzitního projektu zaměřeného na posílení prevence plagiátorství ve studentských pracích, jsou přitom přístupy jednotlivých škol značně rozdílné. „Mít technické řešení je sice důležité, ale nikoliv postačující, abychom se v oblasti akademické etiky přiblížili více západoevropským univerzitám,“ uvedl Černikovský. Letos ostatně odborníci z projektu připravují nový manuál pro používání netextových zdrojů, který přivítají zejména vysoké školy uměleckého směru.

Shoda jen 8 procent. Protože zbytek byl za paywallem

Jedním z hlavních sdělení workshopu bylo, že na pouhá procenta shody textu, která odhalí dostupné antiplagiátorské systémy, se nedá jako jediný indikátor plně spolehnout. Nízká shoda v některých případech ještě nemusí znamenat, že je odevzdaná studentská práce v pořádku a naopak. Na webináři na to upozornila Dita Henek Dlabolová.

Na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity, kde učí a působí jako proděkanka, například antiplagiátorský systém u jedné práce našel shodu 89 procent, přesto o plagiát nešlo. Student odevzdal práci, pak ale nedokončil jeden ze svých předmětů a nemohl tak jít ke státní zkoušce. Práci si nechal vrátit, půl roku ji vylepšoval, ta původní už ale byla v systému nahraná, takže podobnost se ukázala jako vysoká a s původním odevzdáním vykazovala poměrně vysoké procento shody. Postup studenta byl ale v pořádku.

Opačnou situaci popsala vědkyně na příkladu z Gruzie, ve kterém byla míra podobnosti naopak velmi nízká, a jen v seznamu literatury. To bylo nicméně pedagogům podezřelé, načež zjistili, že celá práce je vlastně jen překladem z ruštiny, který ovšem systém nedokázal rozeznat jako podvod. „Nejde jen o dva různé jazyky, ale i o různé abecedy. A přitom šlo o stoprocentní plagiát,“ uvedla Dlabolová. 

Obdobně australští kolegové odhalili skoro stoprocentní plagiát u práce, ve které systém hlásil jen osm procent shody, což je míra, která by mohla odpovídat přirozené shodě v delších frázích textu. „Když učitel zjistil, že shoda je jen v abstraktu, našel jej na webové stránce, která prodává celé seminárky. Zbytek práce byl ukryt za platební bránou,“ vysvětlila Dlabolová.

Lenost studentů? Velmi často spíše bezradnost

Na webináři jeho lektoři též upozornili, že plagiátorství je dlouhodobý a velice komplexní problém. A je důležité dbát především na prevenci. 

Často totiž podvody pramení i z neporozumění: Učitelé si myslí, že jsou studenti líní, je pro ně jednodušší kopírovat věci z internetu, nemají motivaci nic svého psát a jde jim jen o zápočet. Jenže mnohdy jejich žáci v podstatě jen nevědí, jak správně citovat.

 „Z našich výzkumů vyplývá, že časová tíseň je nejčastějším důvodem podvodného jednání. Studenti odpovídali, že nestíhají, mají toho moc, nedokáží si poradit s množstvím úkolů, které se na ně nahrnuly,“ řekl Tomáš Foltýnek.

Svět učitelů a studentů je podle něj odlišný i v tom, jak se studenti dozvídají o studijních podmínkách či sankcích za opisování. Zatímco učitelé mají pocit, že studenti čtou vyhlášky vedení, jejich žáci si hledají informace na webu. A zatímco pedagogové jim kladou na srdce odkazy a citace, studenti mají problém už jen s nalezením kvalitních zdrojů.

Velká část plagiátorství tak podle Foltýnka probíhá neúmyslně a obě strany je potřeba v tématu dál vzdělávat. „V mnoha případech učitelé nejsou schopni studentům poradit kvalifikovaně, aby se byli schopni plagiátorství vyhnout. Motivace je klíčem k jakémukoliv učení, pokud se nebudou chtít studenti učit, tak to nemá smysl,“ říká Foltýnek a radí pedagogům, aby studentům zadávali originální témata a snížili časový tlak mimo jiné dohodou se svými kolegy, aby se na žáky množství úkolů nenahrnulo v jeden čas.