Doktorand, který reálně už dávno přestal studovat, ale na škole je stále vedený a univerzita nemá, jak se jej zbavit. Školitel, který za deset let nedovedl jediného svého svěřence k obhajobě, přesto však získává další doktorandy či doktorandky k vedení. I to se na českých vysokých školách stává. A změnit by to měla novela vysokoškolského zákona, kterou v březnu schválila vláda, a pokud projde i sněmovnou, začne platit od příštího roku. Obsahuje totiž i reformu doktorského studia. Co si o chystaných změnách myslí předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Farník?
„Až dosud dostávaly školy peníze na doktorandy na hlavu, takže jim bylo jedno, kolik doktorandů u nich studuje a jak kvalitní jejich studium je. Nyní ale půjde o balík financí, které musí fakulty mezi doktorandy rozdělit. Navíc se zavádí zvýšený garantovaný minimální příjem doktorandů. To povede k přirozené selekci těch nejlepších, a naopak vyloučení těch, kteří studium neberou vážně,“ říká Michal Farník, předseda Studentské komory Rady vysokých škol, která se účastnila vyjednávání o úpravách zákona a jeho budoucí podobu významně ovlivnila.
Novela přináší pro doktorandy a doktorandky zásadní změny. Jaké jsou podle vás nejpodstatnější?
Zrušení státních doktorských zkoušek, které ministerstvo školství zapracovalo na náš návrh. Státní doktorské zkoušky jsou přežitek, kompetence pro vědeckou práci kontrolují pozdě a představují problém v mezinárodní spolupráci, hlavně u programů joint degree a double degree. A to proto, že je obtížné sladit průběh studia ve spolupráci s univerzitami, které tyto zkoušky nemají. V západní Evropě se většinou už žádná taková kontrola nedělá, doktorandi zakončují studium pouze obhajobou disertační práce.
Další změny se týkají financování, zavádí se garantované minimální stipendium ve výši 1,2násobku minimální mzdy, což je teď 23 tisíc korun měsíčně. Až donedávna přispíval stát částkou 11 tisíc. Je to z vašeho pohledu dostačující zvýšení?
V původní verzi před dvěma lety se dokonce počítalo jen s 1násobkem minimální mzdy. Byli jsme ale v pracovních skupinách a u pana ministra a naznačili jsme mu, že by se asi špatně komunikovalo veřejnosti, že vysokoškolsky vzdělaný člověk má žít z takhle nízké částky. Nakonec jsme se tedy dohodli na 1,2násobku. Ale pozor, to je garantované minimum, tedy ne všichni studenti na něm nakonec skončí, může se k tomu přidat projektové financování a další zdroje. Ovšem ano, 23 tisíc je pořád žalostně málo. Z výzkumu Doktorandi 2021 vyplývá, že jen náklady na základní živobytí doktorandů vychází průměrně na 24 tisíc. Takže pořád se pohybujeme pod hranicí toho, co je únosné.
Ale to nejsou všechny změny financování, že?
Další novinka se týká doktorandů, kteří jsou dnes odměňováni pouze formou stipendia. Zavádí se možnost garantovaný příjem složit jak ze stipendia, tak z hrubé mzdy, která souvisí s pracovním úvazkem vázaným na přípravu disertační práce. To je úplná novinka, předtím tato kombinace nebyla nijak legislativně upravena. Tento návrh jsme přednesli také my, ve spolupráci s Českou asociací doktorandek a doktorandů (ČAD). Chtěli jsme pomoci rektorům a děkanům, aby do systému mohli nalít i jiné peníze než jen čistě stipendia. Myslíme si, že doktorand je spíše zaměstnanec, takže to souhlasí i s naší dlouhodobou vizí. Například v Německu má doktorand status zaměstnance, školy jej přijímají na zaměstnaneckou pozici a podle toho také odměňují odpovídajícím platem. Chtěli bychom také jít touto cestou. Český systém odměňování formou stipendií není žádoucí, vychází z něj spousta negativních aspektů, například z něj nevyplývá nárok na mateřskou, nezapočítává se do důchodu, není zabezpečený proti ztrátě zaměstnání, dlouhodobé nemoci a tak dále. A samozřejmě, když si doktorand chce žádat o hypotéku, stipendium pro banku není příjem, který by zohledňovala.
V Česku máme hodně doktorandů a doktorandek, ale nízkou úspěšnost jejich studií. Podle dat MŠMT se míra úspěšnosti pohybuje na úrovni 50 %, nejčastěji doktorandi končí kvůli nízkému stipendiu a pracovní kariéře mimo univerzitu. Myslíte, že novela vysokoškolského zákona tohle změní?
Za ty samé peníze budeme moci mít méně doktorandů, současně však lépe placených, a tím, doufejme, dojde ke zvýšení úspěšnosti ukončení studií. Do systému se nepřisype víc peněz, ale změní se způsob jejich rozdělování. Příspěvek na stipendium byl 11 tisíc korun, od roku 2025 bude garantován příjem minimálně 23 tisíc korun. Jednoduchou trojčlenkou si každý dopočítá, že školy si za stejný balík peněz budou moci dovolit zhruba o polovinu méně doktorandů. My jsme ale nikdy neprosazovali, aby se do systému nabíraly hordy doktorandů, jde nám o kvalitu. I když to může znít jako střelba do vlastních, tak v principu vítáme, že bude doktorandů méně, ale budou lépe financováni. A tedy nebudou muset mít vedle studia jinou nesouvisející práci a spíše své studium dokončí. Ovšem trojčlenka není tak jednoduchá – kromě příspěvku na stipendia do doktorského studia proudí další peníze ze specifického vysokoškolského výzkumu, což představuje další miliardu, nebo finance z grantových projektů. Takže dopad na některé vysoké školy, které už nyní přistupují k doktorandům ohledně financování vstřícně, nebude tak velký jako na fakulty, které je platí minimálně a pouze z příspěvku na stipendia. To jsou převážně fakulty humanitních a společenských věd.
Takže očekáváte, že na těchto společenskovědních a humanitních fakultách se počet doktorandů a doktorandek sníží nejvíce?
Ano, dopad na tyto fakulty bude největší. Zároveň však doktorandi v těchto oborech doznají procentuálně nejvyššího finančního přilepšení.
Pořád ale všichni doktorandi a jejich školy budou mít možnost dofinancovat stipendium z grantů a projektů, to se nemění?
Ano, je to tak. Pokud budou existovat granty a vysoké školy budou chtít být konkurenceschopné, i v rámci třeba pracovního trhu, tak v některých oborech, třeba technických a IT, budou muset nabídnout víc než jen garantovaný minimální příjem. A to se děje už nyní, už dnes někteří doktorandi dostávají poměrně dobré finanční ohodnocení, já jsem jedním z nich. Mám školicí pracoviště na Akademii věd ČR, kde jsem zaměstnán, a k tomu jsem v prezenčním studiu pobíral stipendium. Cílíme na to, aby se takto měli doktorandi všude. Neutěšená finanční situace je hlavním důvodem zmíněné studijní neúspěšnosti. Myslím si, že studenti, kteří dostávají skutečně pouze stipendium 11 tisíc korun, nemohou svému studiu věnovat dostatek času a pracují mimo akademickou sféru, aby se uživili. Z jejich studia se tedy stává v principu studium kombinované a studenty to ve výsledku demotivuje. Když podmínky zlepšíme, efekt se dostaví. Samozřejmě to ale není jediná věc, která se musí řešit.
Co dalšího pro doktorská studia novela přináší?
V rámci podzákonných norem se zavádí, že při akreditacích budou školy muset nově dokládat svůj vlastní vnitřní předpis, který se bude týkat standardu školitele. Ten bude určovat povinnosti školitelů, bude vytvářet určitý tlak na kvalitu jejich práce. Všechny změny jdou ruku v ruce, ty změny musí jít z mnoha stran, protože systém má spoustu trhlin, které je potřeba zacelit.
Právě školitelé jsou poměrně palčivé téma. Často na své doktorandy nemají čas, jsou přetížení, nekonzultují, jak mají, a tak dále. Jak se to tedy má změnit?
Na některé aspekty vysokoškolského studia ministerstvo nemá přímý vliv. Nemůže například kontrolovat partikulární záležitosti, které souvisejí se studiem, ale může nastavovat bariéry a pravidla pro to, jak by ten systém měl fungovat. Jedním z nich je, že zákonem nařídí, že vysoká škola musí mít standard školitele, který bude Národní akreditační úřad posuzovat. Jak ale bude na jednotlivých univerzitách tento standard vypadat, záleží na tom, jak si jej nastaví jednotliví prorektoři a proděkani. Když už jsme věděli, že toto opatření má MŠMT v plánu, tak jsme ve spolupráci se zástupci ČAD, pracovníkem společnosti Gov Lab a zástupci Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství vytvořili vzorový dokument, jak by takový standard školitele mohl vypadat.
Co třeba tento standard určuje?
Například přijímání doktoranda do studia a zajišťování financování. Tedy pokud se doktorand přijme, školitel nebo oborová rada by měli mít připravený plán jeho financování po celou dobu jeho studia. Měli by vědět, kdy a jaký projekt se podá, co se stane, pokud nebude schválen, a tak dále. Také by v tom standardu měly být nějaké návody, kolikrát by měl školitel s doktorandem konzultovat. My třeba doporučujeme, že by to měla být tandemová záležitost. Kromě školitele a doktoranda by měli být přítomni také konzultant nebo více konzultantů. Víme, že některé velké univerzity už s tímto dokumentem pracují, v principu jsme ale rádi, že tahle debata vůbec probíhá. Dále řešíme oblasti supervize, co vše se od školitele očekává, jaká má práva a povinnosti. Samozřejmě popisujeme i oblast etickou, například etiku vědecké práce a střet zájmů.
Jak školy přistupují k vážnosti role školitele?
Co tak zjišťujeme u univerzit, některé oborové rady se až teď začaly dívat na to, jaká je úspěšnost jejich doktorských studií ve spojitosti s osobou školitele. A zjistili jsme, že se stává, že školitel, který za posledních deset let školil osm studentů a nedovedl ani jednoho k úspěšné obhajobě, dostává stále další studenty ke školení. Ale i s tím souvisí financování. Když dnes vysoká škola přijímá doktoranda a má stipendium nastavené na úrovni deset nebo jedenáct tisíc korun, až do nynějška tu školu student nic nestál. Peníze na jeho stipendium poslalo ministerstvo školství v rámci příspěvku a neznamenalo to tedy pro univerzitu žádný výdaj navíc. Tedy nic školu nemotivovalo k tomu, aby systematicky kontrolovala kvalitu studia svých doktorandů. A proto se stává a stávalo se, že vysoké školy nemají nastaveny mechanismy, jak se zbavit mrtvých duší. Když doktorand přestane studovat, nemají, jak jej vyhodit. Takže proto se často nekontrolovala ani kvalita školitelů, ani kvalita disertačních témat. Nyní, když škola vybere doktoranda špatně nebo se nebude starat o jeho projekt, bude pro ni takový doktorand znamenat finanční ztrátu. Ubere totiž prostředky z balíku a ten je pro danou univerzitu nebo fakultu omezený.
A může tenhle mechanismus zabránit také tomu, aby doktorské studium už nebyla ulejvárna pro věčné studenty, kteří si nechávají od státu platit odvody, ale nemají ambici někdy dostudovat?
Samozřejmě. I na tohle novela míří. Je zajímavé, že už nyní, v roce 2024, tedy ještě před platností té novely, se zamrazil poměr financí mezi vysokými školami podle historického průměru. Tedy již teď nedostanou peníze na doktoranda na hlavu, ale dostanou balík financí podle toho, kolik měly doktorandů v minulosti. A je na nich, mezi kolik doktorandů je rozdělí. Tedy už letos platí rovnice, že pokud budou univerzity přijímat méně doktorandů, mohou těm přijatým dát více peněz na stipendiích. Navíc když vyloučí neaktivní studenty, zbude jim víc prostředků, které pak mohou přerozdělit mezi ty aktivní a dobré studenty. Takže do určité míry změna systému funguje již nyní od letošního roku, novela vysokoškolského zákona tomu dává korunu tím, že zavádí garantované minimální stipendium, které je výrazně vyšší než příspěvek ministerstva školství.
Jak jste celkově spokojení se současnou podobou novely vysokoškolského zákona?
Jde o to nejlepší, co se nám povedlo vyjednat. Jako zástupci studentů jsme byli u tvorby i jejího připomínkování a povedlo se nám dojednat spoustu pro studenty žádoucích změn i mimo doktorské studium. Až dosud ale doktorské studium nebyla priorita, tudíž jsme rádi, že nyní konečně chce někdo zákonně upravit, že k valorizacím stipendií bude docházet automaticky každý rok, společně se zvyšováním minimální mzdy. My jako Studentská komora zastáváme názor, že pokud vysokoškolsky vzdělaný člověk nastoupí na pozici, kde má dělat výzkum, měl by dostávat nadprůměrnou mzdu. Druhým dechem je třeba dodat, že důstojnou mzdu často nemají ani naši kolegové na akademických pozicích asistentů nebo lektorů. Tedy nastavit ten systém, aby byl férový pro doktorandy, nejde bez toho, abychom se bavili o celkově podfinancovaném vysokém školství. To je to, s čím bojujeme. Peněz je málo a nechceme ten systém rozkolísat nebo způsobit, že na některých oborech, jako jsou třeba malé jazyky, by doktorandy přestali přijímat úplně. Výchozí post Studentské komory byl 1,5násobek minimální mzdy, s ministerstvem jsme se setkali na půli cesty a dosáhli shody na 1,2násobku. A s tím jsme spokojení. Chtěli bychom ale dojít ke stavu, že doktorand bude zaměstnanec, na jeho pozici se bude vypisovat výběrové řízení a doktorand bude dostávat standardní tabulkovou mzdu. Nyní jsme na půli cesty k tomuto cíli.