Anketa: Co je na české vědě špatně? A jak tu udržet mladé?

Výzkumnice, která přebírá jednu vědeckou cenu za druhou a získala už dva ERC granty Jana Roithová. Molekulární biolog a genetik, držitel Ceny Neuron za rok 2016 Vítězslav Bryja. Fyzikální chemik a též držitel ERC grantu i Ceny Neuron Michal Otyepka. Všichni tři srovnávají situaci ve vědě v Česku se zahraničím.

Jana Roithová

chemička, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

Držitelka prestižní rakouské Cenu Ignaze L. Liebena získala elitní ERC grant jako jediná z Česka rovnou dvakrát. Postdoktorský pobyt prožila v zahraničí na Katedře organické chemie Technické univerzity Berlín (2003–2005) ve skupině profesora Helmuta Schwarze, současného prezidenta Humboldtovy nadace. Pak se vrátila do Česka. (link na její příběh) A v létě se vědkyně s velkou pravděpodobností přestěhuje i se svou skupinou do Nizozemska. Problém je podle ní v Česku špatná struktura mnoha institucí, rovnoměrné rozlévání peněz bez ohledu na kvalitu výzkumu a nedostatek mladých vědců, kteří by přinášeli nová moderní témata.

Co se v české vědě dělá dobře, co naopak špatně?
Největší klad české vědy je, že dostala obrovskou finanční injekci z evropských strukturálních fondů, a má tudíž k dispozici skvělé vybavení, které často převyšuje vybavení ústavů třeba v Německu. Česká věda má tedy velký potenciál se zlepšit, pokud se jí podaří přitáhnout skvělé vědce. V Olomouci a v Brně je už teď velký pokrok vidět. Za největší zápor považuji, že v české vědě je málo lidí s ambicemi a vizemi, které by přesahovaly jejich vlastní rybník.

Co je třeba udělat, aby si česká věda udržela mladé vědce?
Myslím, že by se mělo přestat mluvit o udržení mladých vědců. Je naprosto přirozené, že mladí vědci jdou tam, kde jsou pro ně nejlepší podmínky. Musíme mluvit o tom, jak přitáhnou mladé ambiciózní vědce a recept je velmi jednoduchý: musíme jim dát dost peněz na výzkum a nezávislost.

Vítězslav Bryja

molekulární biolog a genetik, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

Ve Švédsku strávil Vítězslav Bryja tři roky. Jaký je podle něj hlavní rozdíl v tom, jak mezi tím, jak se dělá věda v Česku a v zahraničí? V zahraničí se do výzkumu investuje více peněz a existuje tam dlouhodobá koncepce a stabilita ve výzkumu. „Vybudovat konkurenceschopné know-how a tým trvá léta, i dekádu. Zničit se ale dá během chvilky – stačí jej například půl roku nefinancovat a rozpadne se. O všechno donekonečna soutěžíme, jsme zaplaveni zbytečnou administrativou, každý poskytovatel financí funguje podle jiných pravidel. Mnoho ´vědeckých´ týmů si je schopno zajistit stabilní financování leštěním těch správných klik.“

Co se v české vědě dělá dobře, co naopak špatně?
Problémy české vědy jsou nedostatečné financování, nekoncepční a nestabilní systém podpory vědy a výzkumu a nedostatečná otevřenost světu. K tomu všemu bych připočetl obrovskou byrokracii. K hlavním kladům a konkurenčním výhodám počítám stále vysokou úroveň českého (a slovenského) vzdělání a z toho vyplývající relativní dostatek kvalitní mladé krve. Dále nově postavená či rekonstruovaná vědecká centra v rámci AV ČR a univerzit a zejména pak přítomnost mnoha nadšených vědců, kteří zůstávají a pomáhají u nás, i když by se v zahraničí měli lépe a určitě by tam uspěli.

Co je třeba udělat, aby si česká věda udržela mladé vědce?
Nápravou nedostatků zmíněných výše potřebujeme mladé vědce přesvědčit, že i u nás mohou dělat špičkovou vědu. Zásadní je víra v to, že se u nás jede podle stejných pravidel jako ve světových vědeckých velmocech – že nejde o formu, ale o obsah, a že za úspěch budeme chválit a povyšovat a nikoliv trestat.

Michal Otyepka

fyzikální chemik, Přírodovědecká fakulta a Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů, Univerzita Palackého v Olomouci

Michal Otyepka absolvoval několik stáží, nejvíce v Itálii, Francii a Německu. „Pokud bych měl vyzdvihnout, co se tam dělá lépe, tak je to management vědy a podpora nových skupin,“ říká. Inspirativní je podle něj německý systém uplatňovaný v ústavech Maxe Plancka nebo v EMBL laboratořích. „Zjednodušeně řečeno, fungovalo by vybrat perspektivní kandidáty v otevřeném mezinárodním konkurzu, dát jim prostor a finance, aby nemuseli žádat o další velké projekty a utápět se v psaní grantů a zpráv. Následně provést po několika letech přísné hodnocení a dát zpětnou vazbu. Po pár letech hodnocení zopakovat a jen těm nejlepším nabídnout ´tenure´, tedy trvalé zaměstnání,“ navrhuje Otyepka.

Co se v české vědě dělá dobře, co naopak špatně?
Hlavními zápory jsou malá otevřenost a rigidita. Ale vidím posun, začíná se hodně hovořit o kvalitě vědy, o její evaluaci. Hodnocení vědy je komplexní a není snadné sestavit “tabulku týmů”, ale bez evaluace začne systém stagnovat. Následně se evaluace musí promítnout do finanční podpory, neboť skvělé týmy musí mít skvělé podmínky.

Co je třeba udělat, aby si česká věda udržela mladé vědce?
Musíme vytvořit systém podpory mladých a začínajících skupin. Vybírat je v otevřených mezinárodních konkurzech a dát jim dostatečné prostředky a prostory. V kostce dát to nejlepší a chtít to nejlepší.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.