Získat pokročilý grant Evropské výzkumné rady znamená pro vědce jeden z nejvýznamnějších kariérních zářezů. Za Česko v této nejnáročnější evropské soutěži zatím uspělo pouhých čtyřiadvacet badatelů. Nejúspěšnější jsou zdejší biologové a chemici, naopak ve společenských vědách se zatím Česku příliš nedaří.
Evropská výzkumná rada rozděluje své ERC granty pouze vynikajícím a excelentním projektům. V Česku se takového ocenění od komise dostalo za posledních deset let pouze čtyřiadvaceti lidem, respektive jejich pětadvaceti výzkumům. Navíc je zatím tento vědecký majstrštyk u nás poměrně výrazně mužskou doménou: v nejnáročnější grantové soutěži evropských vědců dosud uspěly jen dvě ženy s celkem třemi projekty.
Pro představu: v posledním ročníku takzvaných pokročilých grantů Evropské výzkumné rady (ERC), jehož výsledky komise vyhlásila počátkem dubna, uspělo pouze 231 výzkumníků z evropských a přidružených zemí (například Izraele). A jediný Čech. Konkurence byla veliká, do výzvy se hlásilo 2 404 seniorních žadatelů. Uspělo tedy pouhých 9,6 procenta. Tato vědecká špička si ovšem z programu Horizon 2020 rozdělila 540 milionů eur, tedy 14,5 miliardy korun.
Nejúspěšnější žadatelé působí v Německu (grant tu získalo 45 projektů) a ve Velké Británii (41). A jediný Čech, který se mezi vědci čtyřiadvaceti národností umístil, rostlinný biolog Jiří Friml, navíc nepůsobí v Česku, ale na elitním Institute of Science and Technology (IST) poblíž rakouské metropole. V porovnání se šesti úspěšnými Rakušany i Belgičany a se třemi Maďary to tak pro českou vědu není žádná sláva. A co víc: trojice maďarských vědců přinesla pokročilý ERC grant ne cizí instituci, nýbrž domů do Maďarska.
Letošní ročník bohužel není žádnou výjimkou, české univerzity a ústavy v získávání těchto prestižních dotací zaostávají dlouhodobě.
Během deseti let existence grantů tedy obdrželi tuzemští žadatelé štědrou podporu v hlavních typech grantů pouze pětadvacetkrát. Kdo ERC granty vlastně získal?
Deset mladých na startu...
Průkopníkem a prvním vědcem, jenž do Česka grant s názvem ERC přinesl, byl v roce 2007 František Štěpánek z pražské Vysoké školy chemicko-technologické. Takzvaně startovní grant nynější profesor chemie (a dřívější hostující lektor na londýnské Imperial College) využil pro výzkum nanorobotů.
V roce 2010 pak bodovala chemička zkoumající organické reakce prostřednictvím hmotnostní spektrometrie, iontové spektroskopie a teoretických výpočtů: Jana Roithová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Netradiční a hodně mezioborový projekt vedl historik Peter Szabó od roku 2011 v Botanickém ústavu Akademie věd. V osmnáctičlenném týmu spolu s botaniky, lesníky i archeology řešili projekt Longwood. „Chtěli jsme zkoumat dlouhodobou dynamiku lesní vegetace. Předtím existovaly studie, které buď řeší menší lokality a mají jemné rozlišení, anebo zase řeší celou Evropu, kde je rozlišení hodně hrubé. Proto jsme se zaměřili na území historické Moravy a českého Slezska od neolitu až po současnost, což je dostatečně veliké i vypovídající prostředí pro poznání lesa a lesního hospodářství,“ popsal maďarský historik.
Dva roky nato uspěl ve vědách o živé přírodě Pavel Plevka z Masarykovy univerzity a střediska CEITEC, jenž se zaměřuje na výzkum lidských pikornavirů zodpovědných za řadu běžných i závažných onemocnění typu zánětů mozku.
V roce 2014 se radoval jiný mladý vědec, a to na Univerzitě Pardubice. Chemik Jan Macák, jenž získal vědecké ostruhy v Německu, zkoumá nanotrubičky oxidu titaničitého, jež mohou vylepšit solární panely.
Před dvěma lety se v Česku slavilo hned na čtyřech pracovištích, kam putovaly startovní ERC granty. Na náhradách křemíku stále ještě pracuje na pražské přírodovědě i v Akademii Michael Bojdys, výzkumník s polskými a německými kořeny.
Ve slavném dejvickém Ústavu organické chemie a biochemie působí též slovenský chemik Milan Vrábel, který pracuje na vývoji nových terapeutik či označujících látek pro potřeby nukleární magnetické rezonance.
A konečně, dva premiérové granty byly přiděleny i společenským vědám. Jeden získal ekonom Filip Matějka z ústavu CERGE-EI, žák nobelisty Christophera Simse, na výzkum teorie racionální nepozornosti. Druhý připadl právníkovi Davidu Kosařovi z Masarykovy univerzity, na níž se bude věnovat komparaci principu dělby soudní moci.
Zatím poslední – jubilejní desátý – dotační titul, který do Česka zamířil, jde za fyzičkou Janou Kalbáčovou-Vejpravovou na Univerzitu Karlovu. Pětiletý projekt nese zkratku TSuNAMI, neboť celý název zní Trans-Spin NanoArchitectures: From Birth to Functionalities in Magnetic Field. Výhledy na jeho využití jsou v medicíně, třeba pro teranostiku nádorů.
… A osm „konsolidovaných“ vědců
V případě konsolidačních ERC grantů, jež jsou určeny etablovaným vědcům, kteří dosáhli na doktorát před sedmi až dvanácti lety, převažují v Česku počtem úspěšných řešitelů nad Akademií věd zdejší univerzity.
Prvním řešitelem takzvaného „consolidatoru“ byl informatik Michal Koucký z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
V roce 2014 se pak zadařilo výjimečně: v tvrdé evropské soutěži totiž zabodovali hned čtyři Češi z domácích institucí. Z Holandska se vracející kybernetik Josef Urban (umělá inteligence na Českém vysokém učení technickém), biolog Petr Svoboda (výzkum takzvaně malých RNA v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd), další biolog Richard Štefl (temná hmota genomu na Masarykově univerzitě v centru CEITEC) a konečně i fyzik Jan Kuneš (téma magnetismu ve Fyzikálním ústavu Akademie věd). Poslední zmíněný však – jak loni v říjnu napsal deník Der Standard – přešel se svým velkým, ale přenositelným grantem na Technickou univerzitu Vídeň.
Rok nato byl opět poněkud chudší. Uspěly už pouze dvě žádosti z Česka, a sice od výše zmíněné chemičky Jany Roithové z Univerzity Karlovy, která navázala na svůj předchozí startovní ERC grant z roku 2010. Téma však musela změnit: médiím řekla, že Evropská výzkumná rada nechce v případných dalších grantech pokračování předchozích projektů, byť úspěšných, ale vyžaduje vždy nový směr bádání. Roithová tak začala hledat propojení hmotnostní spektrometrie s měřicími metodami v roztocích.
Téhož roku uspěl i Michal Otyepka, který jako první přinesl na Univerzitu Palackého takto štědrý grant ve výši skoro padesáti milionů korun. Zaměřuje se na deriváty grafenu a „2D chemii“.
Loni pak mohl ze smlouvy s Bruselem těžit z tuzemských badatelů pouze David Doležel z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, který díky dotaci může se svou novou skupinou luštit záhadné hmyzí biorytmy. Na výzkum fotoperiodických hodin, což by mohlo být užitečné i pro prevenci v zemědělství, získal dva miliony eur (asi 54 milionů korun).
Sedmička pokročilých řešitelů
Největší grant typu Advanced, jenž je určen světovým lídrům v oboru a bývá financován až do výše 2,5 a výjimečně i 3,5 milionu eur (94 milionů korun), obdrželo v Česku zatím jenom sedm excelentních badatelů.
Jedním z prvních úspěšných řešitelů pětiletého grantu pro pokročilé vědce se v roce 2008 stal expert z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, Němec Detlef Schroeder. Žák nynějšího prezidenta Humboldtovy nadace Helmuta Schwarze se zabýval hmotnostní spektrometrií. Bohužel nečekaně v pouhých devětačtyřiceti letech zemřel. „Naučila jsem se od něj spoustu věcí. Byl můj nejlepší učitel. Byl geniální,“ řekla předloni Lidovým novinám jeho manželka a dnes též dvojnásobná ERC grantistka profesorka Jana Roithová.
Druhým příjemcem z téže instituce a ve stejném roce byl chemik Josef Michl, který sestavil své výzkumné skupiny v Česku a také v americkém Coloradu. Věnuje se kvantové a molekulární chemii a patří k našim nejcitovanějším vědcům. Díky prvotřídnímu výzkumu, článkům i patentům loni obdržel od Nadačního fondu Neuron prestižní cenu za přínos světové vědě.
Další ERC grant pro Česko získal o dva roky později Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu Akademie věd. Jungwirth se zabývá takzvanou spintronikou a nanoelektronikou. Od roku 2015 je navíc členem vědecké rady ERC, takže má o dění na kontinentu veliký přehled. Na nedávných konferencích v Praze a Brně právě on upozornil, že Česko v unijních grantech paběrkuje, když má v přepočtu na jeden milion obyvatel jeden z nejnižších výsledků v Evropě – zhruba na úrovni Litvy, Lotyšska nebo Chorvatska. Prozradil také, že zatímco české instituce spotřebovaly na 25 přiklepnutých grantů 536 žádostí (úspěšnost 4,66 procenta), tak v Rakousku bylo pro zisk 180 grantů potřeba 1 362 návrhů. To je řádově vyšší úspěšnost – plných 13,22 procenta.
Rovnou dvakrát za sebou, ve výzvách z let 2012 a 2013, uspěli dva renomovaní matematici z Matematického ústavu Akademie věd. Nejprve profesor Eduard Feireisl, který rozvíjí matematickou teorii tekutin, a pak Pavel Pudlák, odborník na matematickou logiku.
Zcela výjimečný projekt předložil v roce 2014 entomolog Vojtěch Novotný, jenž s kolegy z Biologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích mnoho let bádá na tropické Nové Guineji. Pro srovnávací ekologii vymysleli záměr, který vyžaduje drahou techniku – jeřáby umístěné na šesti světadílech. I proto dostali od ERC maximálních 92 milionů korun. Tři páry lokalit (oceánská Papua a asijské Hokkaidó, jihoamerická Panama a severoamerický Washington D.C., africký Gabun a evropské Česko) mají ozřejmit vztah hmyzu a vegetace.
Konečně předloni pak na pokročilý grant dosáhl špičkový informatik Jan Vitek, navrátilec z USA, kde se věnoval programovacím jazykům a počítačové bezpečnosti. „Cílem mého projektu je najít postupy, které zlevní evoluci programovacích jazyků. Pokud uspějeme, snížíme potřebu vývoje nových jazyků a umožníme dlouhodobější používání těch stávajících,“ uvedl Vitek, který pracoval i pro takové technologické giganty, jako jsou IBM nebo Oracle. V Česku zakotvil na Českém vysokém učení technickém, které je tak zatím jedinou univerzitou v republice, jež má svého „pokročilého“ řešitele.
Shrnuto: prostor pro zlepšení
A to je vše. Vlastně: započíst k výše uvedené pětadvacítce ERC úspěchů lze ještě takzvaně „synergický“ grant Němce Jörga Wunderlicha z Fyzikálního ústavu Akademie věd z roku 2013 a nově i převedený „consolidator“ řeckého fyzika Constantinose Skordise na stejnou instituci z roku 2017. Ani tak to není v porovnání se zisky srovnatelně velkých zemí v Evropské unii žádné terno, jak je vidět z přiložené grafiky.
Ve startovních grantech má Česko asi třikrát méně „zářezů“ nežli Maďarsko (27), v konsolidačních boduje Belgie přesně šestkrát více (48) a v pokročilých máme jen polovic toho, co takoví Maďaři a Řekové (15). V součtu se dokonce v České republice řešilo dvakrát méně ERC grantů, než má Katolická univerzita Lovaň…
Čím to? O tom se vede na univerzitách i v ústavech debata, kdy dokonce někdy i zaznívá, že nás ERC nemusí zajímat, že malá úspěšnost nevadí. Prostě že se to v Česku dělá jinak.
Jak ovšem na konferencích uvedl zmíněný člen vědecké rady Tomáš Jungwirth, zajímat by nás to mělo – kvůli budoucnosti zdejšího výzkumu. Varující jsou zejména prezentované statistiky, z nichž vyplývá, jak slabé žádosti o ERC podporu chodí z novějších členských zemí, včetně Česka. Zatímco na Západě je s hodnocením „C“ vyřazeno 32 procent projektů, na Východě je to 68 procent žádostí. Úkolem pro univerzity je zlepšovat přípravu a snad i šance na úspěch.
ERC granty v České republice
(rok udělení, jméno, instituce, město a vědní oblast s kódem oboru)
Startovní granty (10)
- 2007: František Štěpánek (Vysoká škola chemicko-technologická, Praha), chemie (PE6)
- 2010: Jana Roithová (Univerzita Karlova, Praha), chemie (PE4)
- 2011: Peter Szabó (Botanický ústav AV, Průhonice), lesnictví (PE10)
- 2013: Pavel Plevka (Masarykova univerzita, Brno), biologie (LS1)
- 2014: Jan Macák (Univerzita Pardubice, Pardubice), chemie (PE5)
- 2015: Michael Bojdys (Univerzita Karlova, Praha), chemie (PE5)
- 2015: Milan Vrábel (Ústav organické chemie a biochemie AV, Praha), biochemie (LS9)
- 2015: Filip Matějka (Národohospodářský ústav AV, Praha), ekonomie (SH1)
- 2015: David Kosař (Masarykova univerzita, Brno), právo (SH2)
- 2016: Jana Kalbáčová-Vejpravová (Univerzita Karlova, Praha), fyzika (PE4)
Konsolidační granty (8)
- 2013: Michal Koucký (Univerzita Karlova, Praha), informatika (PE6)
- 2014: Jan Kuneš (Fyzikální ústav AV, Praha), fyzika (PE3)*
- 2014: Josef Urban (České vysoké učení technické, Praha), kybernetika (PE6)
- 2014: Richard Štefl (Masarykova univerzita, Brno), biologie (LS1)
- 2014: Petr Svoboda (Ústav molekulární genetiky AV, Praha), biologie (LS2)
- 2015: Jana Roithová (Univerzita Karlova, Praha), chemie (PE4)
- 2015: Michal Otyepka (Univerzita Palackého, Olomouc), chemie (PE5)
- 2016: David Doležel (Biologické centrum AV, České Budějovice), biologie (LS3)
* = převedeno z Česka a nyní již řešeno na Technické univerzitě Vídeň
Pokročilé granty (7)
- 2008: Detlef Schroeder (Ústav organické chemie a biochemie AV, Praha), chemie (PE4)
- 2008: Josef Michl (Ústav organické chemie a biochemie AV, Praha), chemie (PE5)
- 2010: Tomáš Jungwirth (Fyzikální ústav AV, Praha), fyzika (PE3)
- 2012: Eduard Feireisl (Matematický ústav AV, Praha), matematika (PE1)
- 2013: Pavel Pudlák (Matematický ústav AV, Praha), matematika (PE6)
- 2014: Vojtěch Novotný (Biologické centrum AV, České Budějovice), ekologie (LS8)
- 2015: Jan Vitek (České vysoké učení technické, Praha), informatika (PE6)
Zdroj: ERC, LN