Téma: Učení a zkoušení online. Má hybridní výuka potenciál?

Jaké jsou limity distanční výuky? Jak moc se e-learning posunul v uplynulých dvou letech? Vyučující se shodují, že hybridní výuka, konzultace či obhajoby jsou mnohdy užitečné a že přesun do onlinu pomáhá v dostupnosti vzdělání například znevýhodněným. Ale co udělat, aby netrpěla komunitní funkce vzdělávání?

Je to vleklá pandemie. Na jaře už to budou dva roky, co covid-19 „vlétl“ do českých škol a univerzit, aby pozměnil tradiční způsoby učení. Školy se adaptovaly poměrně rychle; rozjely velmi intenzivně formy e-learningu i elektronické komunikace na mnoha kanálech.

Takhle to začalo: „Pro distanční výuku je potřeba materiály upravit. Věřím, že to povede i k aktualizaci výuky, třeba i k jejímu zefektivnění. Uvidíme. Zatím jsme na začátku nové situace. Všichni, kdo už dělali plnohodnotný e-learning, mají zkušenost, že tyto formy výuky stimulují velmi intenzivní komunikaci mezi studenty a učitelem. To přináší zátěž učitelům, musejí mnohem častěji a individuálněji reagovat, diskutovat...“ říkal už v březnu 2020 magazínu Forum Martin Vejražka z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, jenž je spolu s Čestmírem Štukou průkopníkem WikiSkript pro mediky a medičky. 

Jejich přínos ocenil ministr školství; uběhlé měsíce pak ale prokázaly, že intenzita neosobní komunikace deptá řady duší.

Jedním z prvních vysokoškolských pedagogů, který se opravdu naplno vrhl do online výuky a tvorby videopřednášek, byl fyzik Petr Kulhánek z Fakulty elektrotechnické ČVUT, jenž před tabulí a kamerou učil ve zmrzlé aule třeba i v kulichu. A jaké má po více než roce s online vyučováním zkušenosti?  

„Jako pozitivní vidím, že se výuky mohou zúčastnit i hendikepovaní studenti a všichni, kteří bydlí v odlehlých oblastech a cesta do školy je pro ně nemožná. Do budoucna by měla distanční výuka plnit právě toto poslání,“ hodnotí profesor Kulhánek, který v „pandemickém“ roce 2020 také obdržel Cenu ministra školství za skvělou výuku. 

Kromě těchto pozitiv však vyjmenovává i četné zápory, které koronavirus do přípravy inženýrů a inženýrek přinesl. 

„Jako největší problémy vnímám: že zaprvé distanční výuka nikdy plnohodnotně nenahradí laboratoře a student při ní nezíská v oborech, kde to je nutné, požadovanou manuální zručnost; zadruhé studenti prvních a druhých ročníků nepoznají kouzlo akademického světa, jsou ochuzeni o přímý kontakt s pedagogy, který je na počátku studia nezastupitelný. Zatřetí, pedagog nevidí reakci studentů, ony ,jiskry v očích‘, které mu umožní ve vhodné chvíli přednášku proložit vtipem, zvolnit a podobně. A začtvrté jsou zcela přetrhány sociální vazby studentů, jež jdou ruku v ruce s psychickou pohodou nutnou ke studiu,“ shrnuje Kulhánek více rovin.

Technicky OK, lidsky KO

Kromě budoucích lékařů a lékařek či inženýrů a inženýrek by omezení praktické výuky in situ, tedy v daném místě, zasáhla mnohé další zdravotnické profese, byť měly i řadu vládních výjimek. Takovou situaci znají například na Fakultě zdravotnických studií ZČU v Plzni. 

„Domníváme se, že kontakt s pacientem a simulaci reálných situací online výuka nahradit zcela nemůže. Využívali jsme hojně naše simulační centrum, kde je možnost cvičení v sanitce s přenosem z kamer. A pak teoretická výuka probíhala online. Vidíme, že studenti vítají možnost záznamu této výuky, kdy například mohli vykonávat pracovní povinnost a následně se na záznam podívali, a byli tak časově výrazně flexibilnější v době, kdy vypomáhali v nemocnicích,“ hledá po měsících nabyté klady Alena Lochmannová, proděkanka plzeňské fakulty pro vnitřní a vnější vztahy.

Ve fakultním vedení řešila stovky situací, kdy byli vyučující či studující nakažení covidem nebo museli setrvávat v nucené karanténě. 

Liší se pak i přístupy univerzit nebo fakult, jak v takových situacích postupovat. „Já osobně jsem zastánce hybridní formy výuky, kdy přednáším a zároveň jsem pro ty, kteří se z objektivních důvodů nemohou účastnit výuky, k dispozici online. Toto ovšem není jednotný ani doporučený přístup univerzity, zdůrazňuji, že to je můj osobní přístup a přístup několika dalších kolegů, kdy jsme vyslyšeli požadavky našich studentů, jejichž hlas je v daném ohledu pro nás tím nejdůležitějším,“ doplňuje Lochmannová, ekonomka a etnoložka, podle níž jsou však značnou výhodou daleko četnější (a také flexibilnější) online konzultace, kdy se studentské dotazy vyřeší bez otálení.

Pojďme hlasovat, jak se setkáme

Během uplynulých měsíců se na fakultách objevily i semináře či přednášky, kde se studující s pedagogy a pedagožkami demokraticky domlouvali či přímo hlasovali, jakou formou a v jaké etapě růstu pandemie se budou učit: zda prezenčně (s dodržováním opatření a respirátory), zda distančně online (z úplného bezpečí), anebo dokonce hybridně.

„Mnohé z novinek se ukážou jen jako dočasné. Nicméně, určitě dochází ke změnám, jež budou dlouhodobé. Je zřejmé, že dochází k proměně role učitele: třeba v tom, že v tomto vztahu stále více sílí rovnostářství... To má jistě pozitivní konotace, ale i negativní,“ říká v rozhovoru pro Universitas sociolog Dušan Lužný, prorektor Univerzity Palackého pro doktorské programy, jemuž chybí hlavně osobní komunikace.

Chemik Petr Slavíček z VŠCHT, který rovněž obdržel ministerské ocenění za příkladnou vysokoškolskou výuku (v roce 2019), oceňuje skokovou digitalizaci, ke které zásluhou distanční výuky došlo. 

„Třeba nástroje pro elektronické konference tady byly dlouho, ale teď s nimi umí pracovat už skoro každý. Vytvořilo se velké množství elektronických materiálů: jenom na naší katedře se vyprodukovalo přes tisíc videopřednášek, které teď dáváme dohromady, aby byly použitelné jako doplňkové materiály v postcovidové éře. Vždyť dekádu předtím si vysoké školy masivně pořizovaly za značných nákladů vybavení pro profesionální natáčení a neudělalo se prakticky nic. Přes noc to pak najednou šlo – ano, v různé kvalitě, ale je to tady s námi. A vytvořené materiály umožní změnit i kontaktní výuku,“ míní profesor Slavíček.

Během pandemie si domů před kameru pořídil i tabuli, aby mohl látku názorněji vysvětlovat, ale živý kontakt nic nahradit nedokáže, jak přiznává. 

„Musím otevřeně říci, že distanční výuka mne jako učitele nenaplňovala. Se studenty se potřebuji vidět, chci sledovat jejich reakce, přizpůsobovat výklad, odpovídat na otázky... Narazili jsme žel i na problém s obcházením pravidel a nečestným jednáním při testování. Popravdě mne to překvapilo,“ dodává chemik.

Zkoušení online. Půjde to?

Pandemie přinesla i výraznější zapojení atestací na dálku, zkoušek, obhajob či dokonce státnic, kdy se komise scházely v nejtěžších obdobích třeba i „virtuálně“. Co si o tom myslí čeští přední pedagogové a pedagožky? 

„U online zkoušení jde vždy o provizorium, které pedagogovi neumožní plnohodnotně zjistit, co zkoušený umí. Nikdy neuvidím, zda má adept mimo záběr kamery další monitor s otevřenými skripty, nezjistím ani, zda online test píše skutečně on... V krizové situaci, jakou pandemie je, se pedagog snaží studenta nepoškodit a známka v době pandemie a online výuky má zcela jinou hodnotu než ohodnocení mimo ni,“ míní Kulhánek z ČVUT.

S tím souhlasí i proděkanka Lochmannová: „Naše fakulta nejde formou online zkoušení. Osobně v tom vidím spíše úskalí, neboť takové zkoušení klade značné nároky na administraci i záznam. Do jisté míry považuji za nedůstojné požadovat po studentovi, aby mi ukázal kamerou celou místnost, zda tam nejsou další osoby, stejně tak problematicky vnímám i situaci, kdy bude ze strany studenta přerušeno spojení a vznikají různé dohady, zda student prvoplánovitě nevyužívá situace... Ostatně sami studenti se svěřují, s jak sofistikovanými nástroji pro sdílení informací v reálném čase umějí pracovat.“ 

„My si opravdu nemůžeme dovolit pustit do praxe studenty, kteří tři roky byli online. To je absolutní utopie,“ uzavírá rezolutně proděkanka z Fakulty zdravotnických studií ZČU.

Spíše rizika vidí v nepřímém, virtuálním zkoušení přes počítač i olomoucký prorektor. „Já osobně jsem k tomu nepřistoupil, takže nemám bezprostřední zkušenost. Nicméně někteří kolegové mi říkali, jak během takového zkoušení bylo zřejmé, že zkoušenému někdo radil a nebyl při tom vidět... Jinak řečeno: nemůžeme dopustit, aby nové formy výuky a zkoušení podporovaly podvádění a snižování kvality,“ uvádí Dušan Lužný. 

Vstřícnější jsou někteří jeho kolegové k „dálkové“ účasti v komisích. „V online režimu se odehrávaly některé obhajoby; obhajoby v hybridní podobě tady s námi možná budou už napořád. Má to své výhody, je například daleko snazší angažovat zahraniční oponenty,“ vidí výhodu v odborných „telemostech“ profesor Petr Slavíček z pražské VŠCHT.

A s výhledem na další roky

Není asi pochyb o tom, že pandemie covidu, která má podle předpovědi společnosti Pfizer – úspěšného výrobce mRNA vakcíny i nadějné léčivé pilulky Paxlovid –, trvat nejspíše až do roku 2024, promění přístupy k univerzitnímu vzdělávání. 

Jaké postřehy získali za celou dobu koronavirové krize odborníci a odbornice jedné z výrazných pedagogických fakult v Česku?

„Dopady vynucené online výuky nebyly univerzální ani jednoznačné. Mezi vyučujícími jsme zaznamenali různou škálu postojů: od počátečních obav, vlažného přijetí až po vítanou, přestože nečekanou změnu, díky které se všichni naučili mnoho nového... V případě výuky předmětů založených na osobním kontaktu, neverbální komunikaci a skupinové dynamice se však většina vyučujících i navzdory technologiím cítila omezena,“ líčí Kateřina Juklová, vedoucí katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové.

A docent Pavel Vacek, emeritní děkan téže Pedagogické fakulty UHK, doplňuje: „Hlavní dopady jsou zřejmé. V oblasti studia ztráta osobního kontaktu s vyučujícími, která se dala samozřejmě nahradit online výukou, ale těžko si distančně dokážete vše úplně vysvětlit a také se obtížněji vytváří osobnější vztahy mezi pedagogem a studenty... V sociální oblasti bylo narušení studentských vztahů v některých případech skutečně fatální. Nejvíce to postihlo první ročníky akademického roku 2020/2021. Neměli šanci se fyzicky potkat, a když jsem je pozval v červnu na test, tak se neznali a neuměli oslovit jmény.“

Přesto, jak říkají četní politici a političky, se „musíme s covidem naučit žít“. Co by tedy oceňovaní vysokoškolští učitelé doporučili svým kolegům a kolegyním pro doby, kdy nepůjde učit či zkoušet naživo, ale jen online? 

„Doporučuji přemýšlet o výuce. Většina pedagogů jsou inteligentní lidé, a pokud budou výuku považovat za důležitou součást své práce, tak určitě najdou řešení vhodné pro své studenty i pro ně samotné. Můžou si třeba položit otázku, jak by si sami přáli, aby byly vzdělávány jejich děti. A pak to tak i udělat,“ míní Petr Slavíček, profesor chemie.

A Petr Kulhánek z ČVUT má v rukávu jinou radu: „Doporučuji pevné nervy a brát si s sebou před kameru plyšové zvířátko, aby byla jistota, že vás alespoň někdo opravdu poslouchá.“