České vědkyně se na tom, že pandemie ostře odhaluje nedostatky nastavení celého systému, jakým věda a výzkum u nás funguje, shodují. Ať už jde o zaměstnávání na krátkodobé smlouvy, dlouhodobé podfinancování vědců a vědkyň, systém grantů s jedinou roční uzávěrkou, nebo o systémové znevýhodnění pečujících osob, převážně žen. Přinášíme obsáhlou anketu se sedmi českými vědkyněmi a akademičkami o tom, jak zvládají svou práci při pandemických omezeních. Tentokrát odpovídá Klára Petrželková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Vloni mi zavření školek kolidovalo s odevzdáváním grantových projektů pro Grantovou agenturu České republiky (GA ČR), došlo sice k posunutí termínu odevzdání projektů, ale tento krok nepomohl dostatečně – pandemie ukázala ve vší nahotě jednak rozdíly mezi pečujícími osobami a nepečujícími, ale taky na to, jak špatně je systém jediné instituce v naší zemi poskytující z veřejných prostředků účelovou podporu na projekty základního výzkumu nastavený.
Pokud ten jediný termín pro standardní granty z nějakého důvodu nezvládnete, riskujete, že minimálně dva roky můžete být bez peněz na výzkum, a to především z důvodu nedostatku institucionální podpory na některých výzkumných pracovištích, nejistých pracovních pozic minimálně pro členy vašeho týmu, hodnocení vaší práce, atd. To je tak obrovský stres, že se snažím za každou cenu návrh(y) podat, i kdybych měla padnout, psala jsem po nocích a s pomocí chův, které samozřejmě musím z něčeho zaplatit.
V létě 2020 jsme doháněli práci na běžících grantech a přišel další lockdown. Docházejí mi síly. Už podruhé píši zásadní granty ve stavu obrovského vypětí sil s dcerou na online výuce, souběžně pracuji na běžícím grantu, který má posunutý termín ukončení, ale pouze o šest měsíců.
Ty jsou silně ovlivněny pandemií, což má samozřejmě za následek, že požadované výstupy nebudou v termínu, z důvodu opětovných restrikcí pro laboratorní analýzy nebo prostě nedostatku času na psaní manuskriptů, protože v týmu mám velké zastoupení pečujících osob, které stejně jako já bojují s nedostatkem času a totálním vyčerpáním.
Doufám, že současná situace konečně ukáže, že systém grantové podpory GA ČR je stále špatně nastavený, doposud provedené změny jsou nedostačující a pokračuje znevýhodňování pečujících osob, tedy většinou žen.
Posunutím letošní uzávěrky GA ČR o dva týdny se nic zásadního vlastně nevyřešilo, možná snad tato změna dala nepečujícím osobám luxus dvou týdnů navíc.
Každou chvíli se mě někdo ptá, co s tím tedy chceme dělat, jakou změnu navrhujeme. Je nutné vést diskuzi na široké platformě, je extrémně důležité, aby na rozhodujících pozicích v GA ČR byly ženy a osoby, které mají osobní zkušenost s péčí o blízké osoby, jinak budou především ženy stále znevýhodňovány.
Z případných návrhů si myslím, že je zásadní, aby grantové výzvy byly vyhlašovány vícekrát za rok. Pokud hlavní finanční zdroj financování vědeckého výzkumu nefunguje férově, jak může být férová česká věda?
Kromě těch otázek, co s tím, jsem se už setkala i s názorem, že teď bych měla být přece především matka a na vědu se vykašlat! Vážně si ale chceme dovolit luxus mrhat s kvalifikovanými pracovními silami? Co budu dělat za dva roky, až pandemie přejde, s dvouletou propastí v kariéře? Jak uživím svoje dítě?
Předběžné analýzy již potvrdily, že díky pandemii ženy méně publikují a podávají méně výzkumných projektů. Co s tím udělá GA ČR a další poskytovatelé?
Jsem podrážděná, vyčerpaná, na pokraji sil, ztrácím motivaci. Je to nesmírně náročné, takto se dá žít měsíc, nárazově, ale ne dlouhodobě. Kdy se dočkáme změny?