Podvody zcela nevymýtíme. Ale lze kultivovat akademické prostředí

Plagiátorstvím se odborně zabývá od roku 2008. Před pěti lety spoluzaložil uskupení European Network for Academic Integrity – sdružení osmadvaceti institucí z osmnácti zemí, které se snaží bojovat proti plagiátorství i psaní prací na zakázku. Ty podle něj není možné zcela vymýtit. Ale lze pomoci studentům a studentkám, aby měli víc podpory při psaní svých prací. 

„Můžete mít sebelepší směrnice a vyhlášky, ale pokud s nimi lidé nejsou vnitřně ztotožnění, nikdy nemohou fungovat,“ říká Tomáš Foltýnek z Mendelovy univerzity. Je hlavním editorem dvou nových příruček určených pro studující a vyučující, které se věnují popisu, co všechno je plagiátorství a jak se mu vyhnout. 

„Mnoho lidí si myslí, že když má univerzita antiplagiátorský systém, tak je tím problém vyřešen. Není. Ani zdaleka. Je úplně jedno, jestli máte Turnitin, Urkund, nebo PlagScan. Důležité je, aby se systém důsledně používal a správně interpretovaly jeho výsledky,“ upozorňuje.

Koordinujete akademickou etiku na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity, jste činný v zahraničí. Jaké vidíte nejnovější trendy v potírání plagiátorství?
To je, asi jako kdybyste se zeptal klimatologa, jaké vidí nejnovější trendy v potírání změny klimatu (směje se). Ono stačí uvést a uvádět do praxe to, co z výzkumů známe už minimálně deset let. Plagiátorství ovšem není jediný problém akademické etiky, a pokud se mu věnuje příliš mnoho pozornosti, uniknou nám jiné, daleko podstatnější problémy.

Především je potřeba důsledně oddělit neúmyslné plagiátorství, které pramení z neznalosti pravidel akademického psaní, od úmyslného podvodného jednání. Byť je obojí součástí kvality vysokoškolského vzdělávání, metody toho „potírání“ budou zcela odlišné.

Jak tedy na to?
Neznalost lze vyřešit vzděláváním. Na Západě je zcela běžné, že studenti mají na začátku studia předmět, v němž se učí zásadám akademického psaní, odkazování na zdroje a všemu, co potřebují, aby se neúmyslnému plagiátorství vyhnuli... Součástí této snahy je i naše loni vydaná příručka pro studenty. Ukazuje se nicméně, že problém často bývá i na straně akademiků, kteří studenty vedou a v mnoha případech jim nedokážou úplně kvalifikovaně poradit; proto vznikla i druhá příručka určená přímo pro akademiky.

Dá se vůbec opisování prací úplně potlačit, marginalizovat?
Úmyslné plagiátorství, stejně jako contract cheating (tedy psaní prací na zakázku, za úplatu – pozn. red.) nebo jiné typy podvádění, není možné zcela vymýtit. Vysoká škola může udělat dvě věci: zaprvé minimalizovat riziko vzniku problému a zadruhé zavést mechanismy, jež v případě odhalení problému umožní adekvátně zareagovat. Akademická etika je definována jako jednání v souladu se základními hodnotami: čestností, důvěrou, férovostí, respektem, zodpovědností a odvahou. Jinými slovy, aby všichni – tedy studenti, učitelé i administrativní pracovníci – dělali svoji práci pořádně čili čestně a zodpovědně, vzájemně k sobě přistupovali férově, s důvěrou a respektem a kdokoliv, kdo by měl snad pocit, že něco v pořádku není, měl odvahu se ozvat. A tohle záleží na kultuře celé instituce. Můžete mít sebelepší směrnice a vyhlášky, ale pokud s nimi lidé nejsou vnitřně ztotožnění, nikdy nemohou fungovat.

Jste předsedou European Network for Academic Integrity (ENAI). Co to vlastně obnáší? Jaká dáváte zemím EU doporučení?
ENAI je celoevropské sdružení především vysokých škol, které spolupracují na poli akademické etiky. Kromě vysokých škol jsou našimi členy i dvě národní akreditační agentury: slovenská a irská. Mé předsednictví obnáší především koordinaci aktivit ENAI, aby si členové mohli vyměňovat příklady dobré praxe a vzájemně se učit od toho, co jinde funguje, nebo nefunguje.

Co pro to děláte?
Organizujeme každoroční konferenci, od loňska pořádáme sérii webinářů u příležitosti Světového dne etiky. Máme čtrnáct pracovních skupin. Nabízíme rozsáhlou databázi vzdělávacích materiálů, dále obecné instrukce pro instituce v oblasti akademické etiky, sebehodnoticí testy, udržujeme slovníček pojmů, rozesíláme newslettery a spoustu dalšího. Mým hlavním úkolem je vše zkoordinovat a zajistit, že věci fungují. Což je mnohdy docela náročné, protože většinu aktivit dělají lidé dobrovolnicky, bez nároku na odměnu.

A radíte i vládám nebo ministerstvům v EU?
Zemím Evropské unie žádná doporučení nedáváme, není to naše cílová skupina. Od toho je tu Rada Evropy a její platforma ETINED, se kterou spolupracujeme. Naší cílovou skupinou jsou primárně vysoké školy, jimž můžeme poradit, zorganizovat pro ně vzdělávací aktivity na míru a které se s naší pomocí mohou inspirovat jinde.

Jaké preventivní nebo detekující opatření proti plagiátorství se vám v zahraničí – včetně Wuppertalu, kde jste působil – líbily a stály by za přenesení do Česka?
Především je potřeba říci, že o detekčních nástrojích to není. Mnoho lidí si myslí, že když má univerzita antiplagiátorský systém, tak je problém vyřešen. Není. Ani zdaleka. Je úplně jedno, jestli máte Turnitin, Urkund, nebo PlagScan. Důležité je, aby se daný systém důsledně používal a správně se interpretovaly jeho výsledky. Proto v rámci letošního Centralizovaného rozvojového projektu (CRP) plánujeme workshop zaměřený na interpretaci výsledků antiplagiátorských systémů. Především bych se tedy inspiroval v oblasti prevence.

A kde? V čem?
Univerzity, o nichž vím, že jim věci fungují, mají dva společné znaky: uvědomují si závažnost problému a jsou ochotné investovat do jeho řešení. Centre for Academic Writing na Coventry University zaměstnává třináct lidí na plný úvazek, což je údaj z roku 2013, kdy jsem tam byl na stáži. Anebo uvedu Office for Academic Integrity na School of Business na University of South Australia, která má dohromady zhruba tři plné úvazky. Na Centro de Integridad při Universidad de Monterrey sedí přibližně deset lidí. Jedině s dostatečnými zdroji je možné poskytovat kvalitní servis a propracované materiály, jako má kanadská Ryerson University.

Takže zatímco u nás přemýšlíme, jestli obdobná centra vůbec zřizovat, v Americe a Austrálii řeší, jestli poskytovat studentům servis 24/7, nonstop. Protože je sice pěkné, když mají studenti možnost se někoho zeptat mezi 9. a 16. hodinou, ale oni své práce píšou ve dvě hodiny v noci. A pokud jim v tu chvíli neporadí škola, poradí jim třeba soukromá firma, která jim pak zároveň nabídne, že za ně napíše celou práci... A tomu se univerzity chtějí vyhnout.