Jaké je diskutovat s držiteli Nobelovy ceny u jednoho stolu? Lucie Ráčková z Masarykovy univerzity se zúčastnila prestižního Lindau Nobel Laureate Meetings. Vedle inspirativních setkání si odvezla i podněty ke kritickému přemýšlení o vědě.
V období třicetileté války Lindau, podobně jako Brno, odolalo švédským dobyvatelům. Přesto dnes lze v jihoněmeckém městečku nalézt výraznou skandinávskou stopu. Každoročně se tu koná setkání nositelů a nositelek Nobelovy ceny se studujícími z celého světa. A nejde jen o proslulého vynálezce, dle jehož závěti se prestižní vědecké ocenění uděluje. U zrodu Lindau Nobel Laureate Meetings totiž v roce 1951 stál potomek švédské královské rodiny, princ Lennart Bernadotte, který už začátkem třicátých let našel domov na nedalekém ostrově Mainau.
Setkání předních vědeckých kapacit se studenty a studentkami se tak letos na přelomu června a července v ostrovní části města, u hranic s Rakouskem a Švýcarskem, uskutečnilo už po pětasedmdesáté. Své zastoupení na něm měla i Masarykova univerzita – jako jedna z celkově čtyř studujících a postdoců z Česka se ho účastnila doktorka Lucie Ráčková, absolventka Přírodovědecké fakulty MU, působící na I. neurologické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty MU a členka pracovní skupiny rektora pro výzkum vesmíru a astronautiku.
Lucie Ráčková, která se zabývá výzkumem stresu v extrémních podmínkách, a podílí se i na přípravě tzv. analogických astronautů pro pobyt na cvičných vesmírných misích, se zařadila mezi šest set studujících vybraných z tisíců uchazečů a uchazeček, kteří procházejí komplexním výběrovým řízením. Během týdenního pobytu na břehu Bodamského jezera mohla prostřednictvím přednášek, panelových diskuzí či takzvaných Nobel Hours, jež jsou exkluzivním diskuzním formátem mezi nobelisty a studenty, nahlédnout na skutečně špičkový výzkum v oblasti fyziologie/medicíny, fyziky, chemie a dokonce i ekonomie.
Sama se navíc představila jako panelistka v diskusi nazvané Od vědeckých objevů k prakticky využitelným poznatkům: Jak můžeme urychlit překlenutí propasti mezi tím, co měříme, a tím, co víme? Po boku anglického biochemika Tima Hunta, který v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za objev proteinových molekul řídících buněčné dělení, poukázala na témata, která se snaží do veřejného prostoru dlouhodobě dostávat i v Česku. Mezi nimi důvěru široké veřejnosti i samotných vědců ve vědu nebo znevýhodněnou roli pečujících osob/žen ve vědě, které však dle ní bylo „překvapivě rychle smeteno s argumentem, že ženy to ve vědě měly náročnější vždy“.
Při dotazu na nejinspirativnější setkání týdne nobelistů příliš neváhá. „Biochemička Katalin Karikó, chemik Omar Yaghi anebo biochemik James Rothman, s nímž jsme měli možnost v úzkém kruhu neformálně poobědvat,“ vyjmenovává osobnosti, které ji nejvíce oslovily, z oborů, které jsou výzkumné činnosti jí samotné blízké.
„Fascinovalo mě jeho hluboké pochopení mechanistických funkcí molekul i buněčných struktur. Tento způsob přemýšlení podle mě vede nevyhnutelně k fundamentálním objevům – ve kterém člověk velmi detailně pochopí, jak by měl svět fungovat, provede pozorování, zjistí něco nečekaného, vyloučí chyby měření a poté navrhne novou teorii a podrobí ji testu. Vzpomínala jsem pak na řadu vyučujících na Masarykově univerzitě, kteří podobným způsobem přemýšlí a takto přednáší.“
Vedle respektu a obdivu se však mladá vědkyně, kterou magazín Forbes v roce 2025 zařadil do svého seznamu 30 pod 30, nebojí přidat i střízlivě kritický pohled na setkání s předními světovými vědci.
„Uvědomila jsem si také, že řada z nobelistů pochází z velmi privilegovaných podmínek a nezažívali takové potíže se získáním pozice nebo fundingu, jako řada z nás mladých vědců,“ říká vědkyně, stále ještě na prahu vlastní kariéry.
„A také bylo zajímavé sledovat v některých účastnících nekritické přijímání jakýchkoli sdělení od nobelistů, byť některá byla poměrně kontroverzní. Je možná potřeba připomínat že ačkoliv jsou nobelisté světové kapacity ve svém oboru, jejich odpovědi na otázky ohledně změn systému a jak udělat svět a společnost lepšími mohou být také pouze názory bez odbornosti v daném tématu, jako každého jiného.“
Vedle inspirativních setkání si tak doktorka Ráčková z Lindau odvezla i podněty ke kritickému přemýšlení o vědě. A rovněž knihu – Breaking Through: My Life in Science, memoáry Katalin Karikó, která v roce 2023 obdržela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
„Její životní a vědecký příběh je pozoruhodný. Od skromných začátků v komunistickém Maďarsku, přes studium na Univerzitě v Szegedu a působení na University of Pennsylvania až po zásadní objevy, kterými změnila medicínu,“ přibližuje Ráčková vědkyni, jejíž práce položila základy pro vývoj mRNA vakcín v boji proti pandemii covidu-19. O setkání s ní byl prý na akci mimořádný zájem. I proto, že její cesta nebyla přímočará a pro mnoho mladých vědců může její nezdolnost sloužit jako inspirace.
„Hovořila otevřeně o opakovaných obtížích při získávání financování, ztrátě zaměstnání i přeřazení na nižší akademickou pozici. Ani tyto překážky ji však neodradily od vědecké práce a odhodlání pokračovat ve výzkumu, kterému věřila. Nobelovu cenu získala navzdory tomu, že její zásadní vědecký přínos byl dlouhou dobu nedoceněný,“ uzavírá mladá česká vědkyně.