Rok 2018: Akreditace, konec kafemlejnku i víc peněz pro doktorandy

Pro české vysoké školství to byla další „osudová osmička“ plná velkých změn. Školy získaly možnost institucionální akreditace. Řešilo se nové hodnocení výsledků vědy: Metodika 17+, která má nahradit kritizovaný kafemlejnek. Doktorandi dostali přidáno. Objevilo se několik obvinění z plagiátorství. Jaká další velká témata v roce 2018 měnila a ovlivňovala české vysoké školství? Universitas přináší přehled.

Leden: Víc peněz pro doktorandy

Doktorandi na začátku roku sice dostali přidáno – ministerstvo vysokým školám poslalo o 400 milionů více, nízké stipendium je ale podle aktuálního průzkumu Centra pro studium vysokého školství jen jeden z mnoha důvodů, proč polovina českých doktorandů studium nedokončí. Problém je i ve školitelích, ti bez grantů by neměli mít vůbec doktorandy, píše v komentáři Martin Fusek z Akademie věd. Zástupci doktorandů zase říkají, že změnit se musí celý systém: Zvýšení stipendií nestačí, finance by měly dát i univerzity.

Podle nositele Hlávkovy ceny a sociálního vědce z VŠE Miloslava Machoně se sice nedůstojné podmínky pro doktorandy zlepšily, nejistota ale zůstala. Pomoci by měla i nová příručka, která vyšla v srpnu. Stáhnout se dá zdarma z webu a budoucí i stávající doktorandi v ní najdou, jak si dobře vybrat téma práce, školitele a místo, kde chtějí pracovat. Přidá také tipy, jak absolvovat doktorát v zahraničí. Podle výzkumníka z brněnského institutu Ceitec by měli doktorandi dospět a ti, kteří se vlastně nechtějí vědě věnovat a jen neví, co dál, by neměli o PhD vůbec usilovat.

Noví rektoři

Deset rektorů a jednu rektorku jmenoval na konci ledna do funkcí prezident Miloš Zeman. Do vedení veřejných vysokých škol pak nastoupili od začátku února. Rektorce Vysoké školy ekonomické pak začalo funkční období od dubna. V čele škol budou stát noví rektoři a rektorky čtyři roky, povedou tak školy do roku 2022. Na konci roku pak změnila rektora i Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.

Únor: Predátoři a Metodika 17+

Jednotný systém hodnocení české vědy neexistuje. A ten současný podporuje šedý průměr a publikování v predátorských časopisech. To by od roku 2020 měla změnit i nová metodika 17+, která plně nahradí kritizovaný bodový kafemlejnek. Nový způsob, podle kterého se bude hodnotit věda v Česku, umožní mezi školy rozdělit první peníze už od roku 2019. Zatím to bude ale jen částka z navýšení, okolo 190 milionů korun. Metodika by měla být hotová v roce 2020, pak by se už mělo rozhodovat o miliardách korun. Jak ale upozorňuje místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace a jeden z autorů Petr Dvořák, nové hodnocení vědy bude velký třesk, musí nabíhat pomalu.

Březen: Institucionální akreditace

Oproti očekávání si o institucionální akreditaci ihned požádaly téměř všechny větší veřejné vysoké školy. Od září po následujících deset let si tak už první čtyři z nich – Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, Univerzita Palackého a Univerzita Pardubice – mohou samy akreditovat studijní programy, které vyučují, a také ručí za jejich kvalitu. Kdo chce tuto možnost mít, musí například rozvíjet mezinárodní spolupráci nebo ustavit vnitřní hodnoticí komisi. Univerzity, které tuto akreditaci získaly, nabídnou sdružené studium dvou oborů napříč fakultami. Další školy měly v roce 2018 požádáno, nebo se na akreditaci chystají.

Duben: Žebříčky a odchody za hranice

České školství si v mezinárodním srovnání nestojí příliš dobře a podle některých si dokonce oproti předchozím letům opět pohoršilo. Pokud se něco rychle nezmění, do několika let už může být česká věda na chvostu vyspělých zemí. Podle nejcitovanějšího českého vědce, chemika Pavla Hobzy je to důsledek mnoha nešvarů, které se v Česku rozmohly: vláda výzkum dostatečně nepodporuje, excelentní vědci odcházejí do zahraničí a akademické senáty jsou nekompetentní, soudí autor přelomového objevu nepravé vodíkové vazby Hobza.

Co je tedy na české vědě špatně? A jak tu udržet mladé? V anketě Universitas srovnávají situaci ve vědě v Česku se zahraničím výzkumnice, která přebírá jednu vědeckou cenu za druhou a získala už dva ERC granty Jana Roithová. Molekulární biolog a genetik, držitel Ceny Neuron za rok 2016 Vítězslav Bryja. Fyzikální chemik a též držitel ERC grantu i Ceny Neuron Michal Otyepka. 

O stavu české vědy a podmínkách výzkumu mluví v profilových rozhovorech další významné osobnosti. 

Věda a rodina: jde to, ale...

Sladit rodinný život s kariérou špičkového vědce či vědkyně se ukázalo jako těžký úkol nejen v Česku. I když se vysoké školy i Akademie věd snaží čím dál více podporovat, situace pořád není ideální, většinou jeden z partnerů musí svůj výzkum upozadit. Jak navíc ukázala monitorovací zpráva AV ČR, na vedoucích pozicích stále ještě není dostatek žen – české vysoké školy mají jen dvě rektorky a necelou třetinu prorektorek. Co jim brání se do vedoucích funkcí dostat a jak zvýšit počet žen ve vedení škol, ukázalo další téma Universitas i anketa mezi rektorkami a děkankami na vysokých školách.

Květen: GDPR a školy

V květnu začala platit pravidla pro ochranu osobních dat. Evropské nařízení (GDPR) přináší víc práv lidem, jichž se data týkají, i víc povinností školám. Univerzity se na novinku chystaly několik měsíců, problémy jim ale dělalo získat zpětně souhlasy od lidí nebo porozumět různým výkladům předpisů.

Červen: Je vysokoškoláků moc nebo málo?

Poté, co letos v červnu Eurostat zveřejnil nové údaje o úrovni vzdělání dospělé populace v zemích EU a dalších evropských zemích, a především poté, co v polovině září publikovala OECD nové vydání své ročenky o vzdělávání ve svých členských zemích, se v českých médiích objevila řada příspěvků o tom, jak v počtu absolventů vysokých škol za Evropou zaostáváme. Máme tedy vysokoškoláků příliš mnoho, nebo naopak příliš málo? Přečtěte si v analýze Universitas zde.

Plagiátorství

Na začátku léta se také objevilo několik obvinění z plagiátorství, s nimiž se školy musely vypořádat, odstoupila ministryně spravedlnosti a na Univerzitě Karlově došlo k odebrání dvou titulů. Odebírání titulů se ale zatím děje zřídka, na rozdíl například od sousedního Německa, školy totiž donedávna neměly oporu v zákoně. O tématu si již brzy můžete přečíst v Universitas. 

Červenec/srpen: Chybí učitelé i lékaři

V Česku chybí stovky učitelů. A na pedagogických fakultách je nedostatek i těch, kteří by budoucí kantory měli vzdělávat. Vyučující na pedagogických fakultách dostávají třeba jen 22 tisíc korun. Oproti tomu lékařské fakulty už dostaly peníze slíbené. V následujících deseti letech by školy měly dostat zhruba 6,5 miliardy korun navíc a zvednout počty přijímaných studentů o 15 procent, vyjednali s vládou děkani lékařských fakult. Předseda asociace děkanů lékařských fakult a děkan 1. lékařské fakulty UK Aleksi Šedo ale upozorňuje, že jen nabírat víc studentů nestačí.

Září: Ve zdravém těle...

Sportu na vysokých školách ubývá. Univerzity a sport ale patří k sobě, shodli se v anketě zástupci několika univerzit. Řada sportů se právě v univerzitním prostředí zrodila (třeba frisbee) – nebo jim vysokoškoláci pomohli k tomu, aby se masově rozšířily. Když ale dojde na reálné činy a každodenní život, podpůrným proklamacím to často neodpovídá. Pomohly by třeba univerzitní ligy? Hokejisté s tím už začali. 

Říjen: Sto let

Letos slavila nejen republika, ale také vysoké školství. Brzy po vzniku samostatného Československa vznikly i tři nové vysoké školy, později k nim přibyly další a tak v roce 1920 bylo na našem území už třináct vysokých škol. Jaký byl jejich další osud?

Listopad: Brexit

Na podzim eskalovalo téma odchodu Velké Británie z EU a ani do konce roku ještě nebylo jasno, jak brexit dopadne a co konkrétně se změní ve vědě a ve společných projektech či cestování studentů. V sérii pohledů z různých perspektiv – předsedy evropské asociace univerzity, britského velvyslance v ČR či samotných vědců – se ukázalo, že přesné informace stále chybí, britské i kontinentální univerzity se už ale připravují na různé varianty. Načrtli jsme tedy několik scénářů, jak by spolupráce v rámci velkých vědeckých programů či Erasmu mohla vypadat.

Prosinec: Malé, ale šikovné?

Sociální zemědělství, drony, Internet věcí, ale i arboristika. Malých oborů je mnoho, těch unikátních s nadějnou budoucností je ale jen pár. Co je spojuje? Často patří ke konkrétnímu regionu, ale jejich význam je celorepublikový, mnohdy i nadnárodní. A tak i obor, který se může na první pohled zdát okrajový, může naopak díky úzké profilaci velmi lákat. „Všichni naši absolventi jsou zaměstnaní, většina z nich najde uplatnění přímo v oboru,“ říká v rozhovoru děkan nejmenší a nejmladší jihočeské fakulty Pavel Kozák, který se sám zabývá výzkumem raků. „Když jsem začínal s raky, také se to řadě lidí zdálo zbytečné. Dnes se na naší fakultě touto problematikou rozpracovanou do širšího pohledu ekologie a ochrany vodního prostředí zabývá přes deset lidí a obor se rozvinul i na dalších univerzitách,” říká.